COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

COTONLAND

aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

AKCE PRO COTONKY NABÍDKA ŠTĚŇAT VÝSLEDKY VÝSTAV AGILITY & DOGDANCING & ... FOTOGALERIE KONTAKT

COTONÍ SKUPINA NA FB

SPONZOŘI COTONKŮ

ŽIVOT S ČLOVĚKEM POHLEDEM AGILIŤAČKY NOCAIMY

Nocaima (Bonny Krkonošský Květ)
Nocaima (Bonny Krkonošský Květ)

Článek Kateřiny Jelínkové na téma "Můj život s Coton de Tuléar", kde hlavní roli hraje její fenečka Nocaima (Bonny Krkonošský Květ).


Je na čase, abych i já napsala něco o své rodině. Tak tedy, žiju v Praze s tátou a mámou. Máma říká, že není moje opravdová máma a asi má pravdu. Mám doma totiž takovou plyšovou myš a k té, když si čuchnu, tak se mi vybaví hory a všude sníh a je tam se mnou můj krásný bratr Bady a další 3 sourozenci, v televizi jsou závody běžkařů a je tam i bílá máma Ebinka. Mám prostě takové pravzpomínky. Ale teď žiju tady s těmito rodiči a už to tak necháme. Pošťáka Ondru nikam posílat nebudu.

Téměř do jednoho roku jsem si žila svůj klidný štěněcí život rozmazleného jedináčka starších rodičů a vyhovovalo mi to. Ale pak dostala máma nápad, že bychom mohly začít chodit na cvičák, abych se víc skamarádila s pejsky, o které jsem nikdy moc nestála. Začaly jsme klasickým výcvikem, ale velice rychle jsme přešly na agility. Řeknu vám, že mě to vůbec nenadchlo. Skákat přes nějaké pitomé překážky? Proč? Jednou jsem do jedné té překážky narazila, ta laťka, co je nahoře spadla a to mě tak vyděsilo, že jsem už přes žádnou nechtěla skočit až do konce hodiny. Děsil mě slalom, který má na zemi železnou tyč, která drží ty svislé tyčky. Bála jsem se na ní šlápnout. Ale hlavně jsem nechtěla moc běhat.

Jenže ta moje mamice si prostě nedala pokoj a pořád mě tahala na další a další hodiny. Přestala jsem se bát, ale žádné nadšení to nebylo. Ale máma na mě pořád tak hezky volala, říkala mi, jak jsem šikovná a dávala mi pamlsky. Když se mi něco povedlo, tak se radovala a výskala jak malá a to bylo hezké. A když se mi to nepovedlo, tak jsme to zkusily znovu a pak ještě větší radost…Po každé hodině byla úplně vyřvaná a bylo to legrační, jak sípala, takže jsem se trochu začala na ty hodiny těšit. A pak jsem se těšila víc a víc až mě to začalo bavit.

Najednou jsem porozuměla, co po mě ta moje máma vlastně chce. Naučila jsem se pár slov lidsky. Tunel, hop, áčko, okolo, slalóóóm… ta slova se mi spojila s překážkami. Pochopila jsem, že ta ruka, kterou máma pořád mává mi vlastně ukazuje, kudy mám běžet. Když je u těla, běžím blízko, když jí máma zvedne, ženu se na překážku, co je dál. Perfektně umíme německou otočku a zvládáme i tu japonskou (my agiliťáci říkáme němce a japonce). A je tu ještě jeden bonus. Celý trénink mám mámu jen a jen pro sebe. Když neběžíme, tak si se mnou hraje anebo mě drbe, prostě jsme spolu a to já mám moc ráda.

A jednoho dne jsme vyrazily na naše první závody. Máma mě hezky učesala a dala mi tu nejrůžovější mašličku, co našla, aby mi to slušelo. Bylo jaro, sluníčko svítilo a my přijeli na výstaviště v Mladé Boleslavi. Tráva tam byla měkká a hustá a táta (ten musel jet taky, aby to všechno natočil a vyfotil) s mámou postavili stan a udělali mi vlastní dům. Dobrý, no. Kolem bylo spousta jiných psů. Hodně jich bylo jako kouličky a lidi jim říkali šeltie, pak srandovní krátkosrstí (i krátkonozí) Jackové a různí teriéři s fousky kolem čumáčku, ale i kříženců tu byla celá přehlídka.

Lidé od těch závodních pejsků si mě prohlíželi (hlavně tu mašli) a já musela uznat, že mezi těmi sportovci vypadám tak nějak divně. Tak to tedy ne! Já vám ukážu, jak běhá coton! A pak jsem poprvé v životě uslyšela to slovo, které teď používáme doma často: „Na start se připraví tým Katka a Nocaima.“ To slovo TÝM. Ano, jsme s mojí Katkou, s mojí mámou, tým. Nikdo nás nerozdělí, protože patříme k sobě a rozumíme si. Vyrazila jsem jak střela a běžela jsem jak smyslů zbavená. Po doběhu se z amplionu ozvalo: „A máme tady první čistý běh.“ To byl pocit! Máma byla tak šťastná, že jsem byla taky šťastná. Táta říkal, že je na nás pyšný a já se rozhodla, že budu dělat agility závodně.

Od té doby jsem už závodila mockrát, Vyhrála jsem nějaké medaile, složila spoustu zkoušek a postoupila do vyšší kategorie. Na tréninky chodíme 2x týdně a občas si dáme nějakou intenzivku. Baví mě to a jsem pořád lepší a lepší. A máma se taky hodně zlepšila. Musí, vždyť jsme tým. S jinými pejsky se tedy pořád nijak zvlášť nekamarádím. Ale proč taky, patřím k lidem.

Vaše Nocaima
Členka agility týmu Katka a Nocaima (a nebo taky Bonny Krkonošský Květ) ktg. SA2 – zatím...

Autor: Nocaima (Bonny Krkonošský Květ) za asistence Kateřiny Jelínkové


NOCAIMA (BONNY KRKONOŠSKÝ KVĚT) - FOTOGALERIE

Nocaima (Bonny Krkonošský Květ) je agiliťačka

Nocaima jako štěňátko

Nocaima jako štěňátko

Nocaima poprvé na výstavě

Nocaima má ráda vodu

Nocaima (Bonny Krkonošský Květ)

Nocaima je typický cotonek :)

Nocaima (Bonny Krkonošský Květ)

Nocaima (Bonny Krkonošský Květ)

Nocaima (Bonny Krkonošský Květ)

Nocaima a Teddy

Nocaima s páníčky

Nocaima (Bonny Krkonošský Květ)

Nocaima (Bonny Krkonošský Květ)


© Cotonland | Můj život s Coton de Tuléar | 02.04.2018

© 2008 - 2018 Cotonland | info@cotonland.cz