COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

COTONLAND

aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

AKCE PRO COTONKY NABÍDKA ŠTĚŇAT VÝSLEDKY VÝSTAV AGILITY & DOGDANCING & ... FOTOGALERIE KONTAKT

COTONÍ SKUPINA NA FB

SPONZOŘI COTONKŮ

PAPÍROVKA VALUTOVÁ - CANISTERAPEUTKA AMY

Amy z Poříčského Statku
Amy z Poříčského Statku

Článek Bohumily Hajšmanové na téma "Můj život s Coton de Tuléar", kde hlavní roli hraje její fenečka Amy z Poříčského Statku.


Dovolte mi, abych se taky představila. Jmenuji se Amy z Poříčského Statku. Panička mi říká Dámo a páníček papírovka valutová. Nechápete proč? Tak poslouchejte:

Moje panička miluje všechna zvířata. Ale osud nechtěl, aby se jim věnovala i profesí a stala se sestřičkou v nemocnici a časem si otevřela stacionář pro seniory. Tam, jako první v Plzeňském kraji, zahájila canisterapii s Barunkou, malinkou jorkšírkou. Bohužel po pár měsících jorkšírka zemřela a panička byla moc smutná a rozhodla se najít pro seniory jiného malého pejska. Hledala nelínavé plemeno, které neštěká, je hodné, přítulné, vychovatelné, zkrátka budoucího nového canisterapeuta. A našla cotonka. Začala se tedy poohlížet po štěňátkách a otevřela stránky Nadi Trkolové a tam jsem na ní z jedné fotky vykoukla. No a bylo to. Tedy ještě ne, nejdřív se panička na mne přijela podívat a pak odletěla na dovolenou s tím, že při zpáteční cestě si mne vyzvedne a pojedu s ní domů. Ale už si na dovolenou zapomněla přibalit české koruny nebo kartu a tak za mne zaplatila cizí měnou – valutami. Proto mi páníček říká papírovka valutová.

A tak jsem přicestovala do Plzně, kde mne přivítala jorkšírka Eliška a její dcera Sára. Tvářily se na mne jako na vetřelce, ale nakonec Eliška byla ta, která si se mnou začala hrát. A mně se tu začalo líbit, protože jsem ani nezůstávala doma, když panička šla do práce. Chodila jsem totiž od samého začátku s ní. Nejdříve jsem jen tak líně polehávala v kanceláři, postupně mne ale brala na stacionář, kde mne hladili cizí lidé. Nebylo to nepříjemné, ale stejně jsem si musela chvilku zvykat. A jak jsem rostla, začala jsem tyto staré lidi milovat.

Doma jsem byla přísně vychovávaná. Učila jsem se na povel sednout, lehnout, otočit se na záda, dávat pac, brát si opatrně pamlsek z ruky a taky jsem se musela naučit, že když panička řekne: „Zůstaň!“, musím ležet na místě a čekat, až se pro mne vrátí. A ona je hodná, zatím se vždycky vrátila. Když jsem maličko vyrostla, začali jsme chodit i na cvičák mezi velké psy. Dostala jsem tam přezdívku „králík“, která mi vydržela až do zkoušek, kde jsem všem posměváčkům dala na frak a složila základní zkoušky poslušnosti na jedničku. Byli tam jedinci, kteří museli na opravky.

Dny a týdny plynuly a já paničku přesvědčila o tom, že jsem právoplatným členem canisterapeutického týmu, protože jsem zvládla zkoušky za plný počet bodů. Všechno už jsem uměla a začal proto další druh výcviku – překážky na agility. Páni, to mě ale baví! Proběhnout tunelem, šup na lávku, slalom a skočky, jen ten pytel se mi nelíbí a ten kluk, co na paničku stále něco křičí. Vždycky si to s ním vyříkávám, ale on se jen směje.

A proč mi panička říká, že jsem Dáma? To je přeci jasný. Stacionářem procházím s nosíkem nahoru, hlídám si svoje seniory, aby jim nikdo neublížil, takže každého cizího člověka vyštěkám. Když mi panička nadává, sednu si a čumáček mám nahoře. Jsem totiž hrdá a stojím si za tím, co dělám. No a pak si taky nechávám otevřít dveře na zahradu. Jsou v nich sice dvířka, kterými chodí Eliška, Sára, nová kámoška labradorka Hessy i můj osmitýdenní syn, ale já jsem přeci vážená canisterapeutka a nesnížím se k tomu, abych do něčeho strkala mou krásnou hlavu.

A co na to panička?
Pořídila jsem si cotonka, protože je přátelský, neštěká, srst se dobře upravuje. Amy chce sežrat všechny cizí lidi, štěká víc, než Eliška, Sára a Hessy dohromady a její srst je tak heboučká, že se cuchá při určité délce tak, že musí jít na krátko. Přesto všechno je to vysněný pejsek, který dělá radost všem, koho pozná blíže. Teď, když je Amy na mateřské dovolené, tak se senioři neustále ptají, kdy už přijde ta jejich chundelatá kulička i přesto, že za nimi chodí labradoři Hessy a Amor. Jim prostě chybí pejsek do ruky. Je to miláček, který vykouzlí úsměv na tváři každému, kdo ji zná. Miluji jí. A nejen já.

Autor: Amy z Poříčského Statku za asistence Bohumily Hajšmanové


AMY Z POŘÍČSKÉHO STATKU - FOTOGALERIE

Amy z Poříčského Statku

Amy z Poříčského Statku se sourozenci

Amy z Poříčského Statku

Amy z Poříčského Statku

Amy z Poříčského Statku

Amy z Poříčského Statku

Amy z Poříčského Statku

Amy z Poříčského Statku

Amy z Poříčského Statku

Amy z Poříčského Statku

Amy z Poříčského Statku

Amy z Poříčského Statku

Amy z Poříčského Statku


© Cotonland | Můj život s Coton de Tuléar | 25.01.2016

© 2008 - 2017 Cotonland | info@cotonland.cz