COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

COTONLAND

aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

AKCE PRO COTONKY NABÍDKA ŠTĚŇAT VÝSLEDKY VÝSTAV AGILITY & DOGDANCING & ... FOTOGALERIE KONTAKT

COTONÍ SKUPINA NA FB

SPONZOŘI COTONKŮ

COTONMÁNIE aneb KDO NEPOZNAL, NEPOCHOPÍ

Atrey z Kozlovické Zahrady
Atrey z Kozlovické Zahrady

Článek Martiny Markové na téma "Můj život s Coton de Tuléar", který v lehce upravené formě vyšel v roce 2014 v dubnovém čísle časopisu Svět Psů. V hlavní roli je cotonek Atrey z Kozlovické Zahrady, kterého společně s manželem Tomášem vlastní.


Dalo by se říci, že pocházím z pejskařské rodiny. Už od malička v naší rodině nechyběl čtyřnohý kamarád, člen rodiny. Nejdříve to byl kokršpaněl Rocky, pak čeští teriéři Haur a Hubert (ten nás tragicky opustil ve 2 letech a vystřídal ho teriér Igor). Byli jsme tedy vychováváni v lásce a úctě ke zvířatům a není proto divu, že když jsem se od rodičů odstěhovala, pociťovala jsem znatelný pocit prázdnoty, který bylo třeba zaplnit.

Poučena z let minulých jsem chtěla něco méně tvrdohlavého než je kokrk, méně svébytného a demoličního než český teriér. Vzhledem k tomu, že žiji v Praze, hledala jsem psa, který se vejde do tašky pro cestování MHD, ale zase ne něco „pidi“, co by hrozilo zasednutím nebo zalehnutím. Hodně se mi líbila bílá dlouhosrstá plemena, ale nechtěla jsem vyloženě gaučáka.

V roce 2004 byl v časopise Pes, přítel člověka hned na úvodní stránce vyfocen bílý chundelatý pes s šedivými oušky, který vesele a s vyplazeným jazykem koukal na kolemjdoucí z trafiky :) (Až později jsme zjistili, že se jednalo o cotonka Sprightly Fellow’s Never Say Never). Nadpisy v článku slibovaly „báječného, antidepresivního, rodinného psa, přátelského společníka“ a tak bylo rozhodnuto. Následující rok jsme si do Štětí jeli pro malou bílou kuličku s hnědými flíčky na hlavě jménem Atrey z Kozlovické Zahrady, která nám změnila celý život.

Hned od první chvíle bylo jasné, že toto není obyčejný pes. V mnoha materiálech se píše „pejsek inteligentního výrazu“ – správně by ale mělo být „nadprůměrně inteligentní pes, který si získá kohokoli“. Žádný povel pro Atíčka, jak mu říkáme, nebyl problém. V psí školce vynikal i mezi pracovními plemeny, agility překážky se pro něho staly velmi vítanou hrou a když jsme v 5 letech začali trénovat základy dogdancingu, už z první lekce jsme odcházeli se znalostí nových triků „kolem“, „pac“ a „surikata“ (ty nám vydržely dodnes).

Žádná procházka s ním se obvykle neobejde bez „lovení dětí a důchodkyň“ – vždy se najde někdo, kdo chce Atíka poňuchat, což jim vrací přátelským oblíznutím. Takto jsme se například svezli i výtahem na petřínskou rozhlednu (kam mimochodem psi nesmí) – Atrey se na paní pokladní usmál, oblízl jí nabídnutou ruku a bylo to v kapse :)

Asi největší poprask pak vždy sklidíme v ZOO. Někdy mám pocit, že mnoho dětí si z její návštěvy odnese „byl tam malý roztomilý bílý psík, se kterým jsme se mazlili“. A Atík si to také užívá. Vzhledem k přirozené zvědavosti cotonků se rád dívá na jiná zvířáta a ta mu to oplácejí. Nejednou se nám stalo, že jinak apatické zvíře přišlo až k plotu, aby se podívalo na tu bílou kouli, která na něj vyplazuje jazyk. Nejraději tam má surikaty, které se s ním s oblibou honí kolem proskleného plotu výběhu.

Tento pinpongový míček, jak mu občas říká moje mamka díky jeho zálibě poskakovat na zadních nožičkách, naprosto splnil naše představy. Je neuvěřitelně přizpůsobivý – dokáže dlouhé hodiny ležet a čekat na „akci“, kterou si pak plnými doušky užívá – případně, pokud akce dlouho nepřichází – sám k ní vybízí nosením hraček a takzvaným „pruzením“. Zbožňuje rychlý pohyb, a tedy asi není překvapením, že si zamiloval agility. Oblíbené je také inline bruslení, kde na začátku lítá vedle mě a pak „naskočí“ do náruče a užívá si rychlou jízdu. Nesmí u ničeho chybět, všude musí být první, což mnohdy vyvolává opravdu humorné situace. Je to malý kašpárek, vždy veselý a pozitivně naladěný, velmi empatický vůči našim pocitům. Pokud mi není úplně dobře, vyskočí si ke mně a oblízne mě, jako by říkal „já tě v tom nenechám, paničko, pojď si raději hrát“.

Atrey nechce žít vedle naší rodiny, ale chce žít s námi. S námi všemi – není zaměřen pouze na jednoho páníčka, všem dává stejnou hromadu lásky. Rád nás doprovází kamkoli – chodíme s ním na výlety, do ZOO, do restaurací, na dny otevřených dveří (byli jsme v pivovarech, dopravním podniku, tunelech), navštívil zámky i muzea. Cotonci váží kolem 7 kg a tak není problém vzít je případně do náruče či psí tašky a vetřít se tak prakticky kamkoli – ostatně jeho kulatým kukadlům a vyplazenému jazyku jen málokdo odolá.

Snad jedinou věcí, která vás na cotonovi může odrazovat, je strach z údržby jeho bílé bavlněné srsti. Ano, srst vyžaduje péči, ale není to až tak hrozné, jak to možná vypadá. Nejhorší období je zhruba 6 měsíců kolem druhého roku života, kdy cotonek přesrsťuje a tedy se více šmodrchá. To je třeba česat opravdu denně. V pozdějším období stačí zvolit vhodnou kosmetiku a vyčesávat zhruba jednou týdně, koupat pak dle prostředí – zhruba jednou za tři týdny. Pokud se však o srst nechcete starat, cotonka je možné střihat – za těch deset let jsme potkali mnoho cotonků s různými střihy, a všechny jim moc slušely. Na druhou stranu dlouhá vata, do které zaboříte své ruce, má také něco do sebe a pro mě to za trochu té péče stojí. Rozhodně dobrou zprávou je, že cotoni prakticky nelínají a také „nesmrdí psinou“, bez ohledu na to, jestli zmokli nebo ne. Díky tomu jsou vhodní i pro alergiky. A že na bílém psovi je vidět špína? No já to rozhodně oceňuji – je fajn vědět, co vám leze do postele :D

Povaha a všestrannost cotonka nás natolik okouzlila, že jsem se rozhodla založit server věnovaný plemeni Coton de Tuléar – CotonLand (www.cotonland.cz). Díky tomu se podařilo dát dohromady komunitu majitelů a chovatelů, kteří jsou stejně postiženi jako my – trpí „cotonmánií“. Ta je totiž velmi nakažlivá a nevyléčitelná. Každé plemeno je super, to bez pochyby, ale kdo jednou pozná Coton de Tuléar, ten už jen těžko do budoucna zvolí jiné plemeno. Je dokonce hodně páníčků, kteří nezůstali u jednoho – prostě potřebovali více :) S ostatními cotonáři jsme byli už na 5 víkendových akcích, kde si cotonci užívali společné létání a řádění, zatímco páníčci se mohli uklidňovat v tom, že jsou vlastně normální, když svému bavlníčkovi naprosto propadli.

Atrey nám rozsvítil život, díky němu jsme poznali spoustu fajn lidiček. I nyní – v deseti letech – je stále připraven na jakoukoli akci, pořád je veselý, hravý a učenlivý. Kdo nepoznal, nepochopí…

Autor: Martina Marková


ATREY Z KOZLOVICKÉ ZAHRADY - FOTOGALERIE

Více fotek Atreye najdete na jeho osobních stránkách www.marecci.cz/atrey.

Atrey s páníčky

Atrey v pampeliškách

Atrey v bazéně

Atrey na výletě na Lipno

Atrey zahradník

Atrey vyčkává na hru

Atrey při agility

Atrey ve sněhu

Atrey na Vánoce

Atrey při hře s talířem

Atrey při hře s míčkem

Atrey při hře s míčkem

Atrey s Dundeem

Atrey s teriéry Igorem a Dundeem


© Cotonland | Můj život s Coton de Tuléar | 10.09.2015

© 2008 - 2017 Cotonland | info@cotonland.cz