COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

COTONLAND

aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

AKCE PRO COTONKY NABÍDKA ŠTĚŇAT VÝSLEDKY VÝSTAV AGILITY & DOGDANCING & ... FOTOGALERIE KONTAKT

COTONÍ SKUPINA NA FB

SPONZOŘI COTONKŮ

MŮJ ŽIVOT S COTON DE TULÉAR

Tato kategorie je určena pro všechny páníčky cotonků, aby zde mohli uveřejnit své články o jejich životě s cotonky. Je jedno, jestli mají doma výstavního načesaného krasavce nebo ostřihaného mazlíka. Jestli je jejich cotonek sportovec, nebo polštářový povaleč. Jestli na ně každý den čeká jenom jedno klubíčko štěstí, nebo je poránu budí celá smečka. S každým z nich zažívají spoustu legrace a nečekaných událostí.

Pochlubte se i vy s vaším mazlíkem! Ukažte, že coton není nudný polštářák, vata rozpustná v dešti. Zapojit se může každý - stačí připravit alespoň jednostránkový článeček o tom, jak se právě jemu žije se s cotonkem, resp. jeho bavlníčkovi s ním. Neočekáváme žádné profi články jak od předních novinářů! Stačí srdcem sepsat alespoň jednostránkové povídání o tom, jak se právě vám žije s cotonky a ukázat tak všem, že bavlníček není polštářák a nerozpouští se v dešti ;)

Na vaše články a fotky těšíme na e-mailu info@cotonland.cz.


ÚSPĚCHY VE VÝCVIKU PÁNÍČKŮ V PODÁNÍ CYRILA

Cassanova Cyril z Poříčského Statku
Cassanova Cyril z Poříčského Statku

Článek Blanky Topinkové na téma "Můj život s Coton de Tuléar", kde hlavní roli hraje její cotonek Cassanova Cyril z Poříčského Statku.


Jmenuji se Cassanova Cyril z Poříčského Statku, ale narodil jsem se v Praze, v říjnu 2014. V prosinci jsem se přestěhoval na opačný konec Prahy k novým páníčkům. Teda musím říct, že se mi ze začátku trochu stýskalo, ale byl jsem hrdina. Panička si taky kvůli mně vzala v práci „mateřskou“ dovolenou, aby se mi lépe zvykalo. První noc se mi docela líbila, protože jsme hráli s paničkou bezvadnou hru. Já jsem zakňučel u postele, panička vstala a odvedla mně do pelíšku. A ještě jsem dostal bonbon. A za chvíli jsem to zkusil znova. Tak si ke mně pak sedla na zem zabalená do deky a čekala až usnu. Já jsem dělal jako že spím. Ona se pomaličku opatrně zvedla a než došla do postele, už jsem tam byl zas. Pak jsme to hráli ještě párkrát a pak mě to nějak zmohlo a usnul jsem. Další noc už to hrát moc nechtěla, tak jsem šel taky radši spát. Ale jinak se mi u nových páníčku zalíbilo.

Ze začátku mě pořád tahali ven do zimy, brr, a pak zase zpátky, nějak jsem nechápal proč. Pak si panička vzala ven i mojí plínku na čůrání a dala mi jí venku na zem. Tak jsem se na ní vyčůral, no to bylo radosti. Jen nějací chlápci opodál se smáli, že tak ohleduplného pejskaře ještě neviděli, ale nevím, co tím mysleli... (celý článek)

© Cotonland | Můj život s Coton de Tuléar | 27.02.2016

PAPÍROVKA VALUTOVÁ - CANISTERAPEUTKA AMY

Amy z Poříčského Statku
Amy z Poříčského Statku

Článek Bohumily Hajšmanové na téma "Můj život s Coton de Tuléar", kde hlavní roli hraje její fenečka Amy z Poříčského Statku.


Dovolte mi, abych se taky představila. Jmenuji se Amy z Poříčského Statku. Panička mi říká Dámo a páníček papírovka valutová. Nechápete proč? Tak poslouchejte:

Moje panička miluje všechna zvířata. Ale osud nechtěl, aby se jim věnovala i profesí a stala se sestřičkou v nemocnici a časem si otevřela stacionář pro seniory. Tam, jako první v Plzeňském kraji, zahájila canisterapii s Barunkou, malinkou jorkšírkou. Bohužel po pár měsících jorkšírka zemřela a panička byla moc smutná a rozhodla se najít pro seniory jiného malého pejska. Hledala nelínavé plemeno, které neštěká, je hodné, přítulné, vychovatelné, zkrátka budoucího nového canisterapeuta. A našla cotonka. Začala se tedy poohlížet po štěňátkách a otevřela stránky Nadi Trkolové a tam jsem na ní z jedné fotky vykoukla. No a bylo to. Tedy ještě ne, nejdřív se panička na mne přijela podívat a pak odletěla na dovolenou s tím, že při zpáteční cestě si mne vyzvedne a pojedu s ní domů. Ale už si na dovolenou zapomněla přibalit české koruny nebo kartu a tak za mne zaplatila cizí měnou – valutami. Proto mi páníček říká papírovka valutová... (celý článek)

© Cotonland | Můj život s Coton de Tuléar | 25.01.2016

ŽIVOT V LIDSKÉ SMEČCE OČIMA COTONKA BERRÝSKA

Huckleberry Janus-Suzi
Huckleberry Janus-Suzi

Článek Heleny Bíblové na téma "Můj život s Coton de Tuléar", kde hlavní roli hraje cotonek Huckleberry Janus-Suzi.


Haf. Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Huckleberry Janus Suzi, ale říkají mně Berrýsek. Jsem pes plemene Coton de Tuleár. Žádný drobek, 11,5 kg živé váhy, 36 cm výška a 40 cm délka. Narodil jsem se na Moravě, ale již 7 let žiji ve východních Čechách.

Musím přiznat, že začátky mého působení v nové rodině byly trochu problematické. Panička byla teoreticky na můj příchod velice dobře připravena, ale praxe trochu vázla. Hlavně neuměla psí řeč. A tak docházelo ke kuriozním situacím. Například se mně v noci chtělo čůrat a tak jsem si šel říct, aby mně vyvenčili. Jenže panička si myslela, že se mně stýstká po mamince, vzala mně do postele a ještě přikryla. No to byla hrůza. Jelikož jsem byl slušně vychovaný, věděl jsem, že vyčůrat se v lidském pelechu je ta největší ostuda. Tak jsem tak dlouho kňučel, až konečně pochopili.

Je pravda, že puberta u mě byla tak trochu divočina. Přemýšlel jsem, čím v životě budu, a ne vžy jsem byl pochopen... (celý článek).

© Cotonland | Můj život s Coton de Tuléar | 15.12.2015

ŽIVOT OSLAZENÝ BAVLNĚNÝM CUKŘÍKEM

Cukřík Chundelaté Kouzlo
Cukřík Chundelaté Kouzlo

Článek Rity Zdráhalové na téma "Můj život s Coton de Tuléar", kde hlavní roli hraje cotonek Cukřík Chundelaté Kouzlo.


Všechno začalo mým odchodem do důchodu. Rodina se usnesla, že nemohu se svým dosavadním hektickým životem okamžitě skončit, a tak mi pořídila malé roztomilé bílé klubíčko.

Při první návštěvě chovatelky a okouzlení chlupatým klubíčkem cotonků byl právě Cukřík mou jedničkou. A když jsme si ho den před Štědrým dnem přivezli, okouzlil celou rodinu. Na Štědrý den byl prostě Cukřík největším a nejdražším dárkem! Po rozbalení dárků si vyhlídl malou papírovou krabičku, která zbyla pod stromečkem, a usnul v ní.

Pak nastalo seznamování s dvouletým briardem Cedrikem (Cedric Black Suzanne), psem mé mladší dcery, který žil také u nás v domácnosti. Cedrik byl trpělivá „máma“. Vydržel hrátky malého Cukříka: tahání za chlupy, věšení se na uši a ocas; přeskakování a podlézání byly na denním pořádku. Cedrik naučil malého správně hlídat zahradu a dům. Krásné bylo vidět je, když seděli vedle sebe na vrcholu zahrady a pozorovali cestu pod zahradou. Měli jsme prostě dvojici Black@White. Na vycházkách chodili stále vedle sebe. Cukřík se učil podle Cedrika zdvihat nožičku, a tak se naučil dělat stojku... (celý článek).

© Cotonland | Můj život s Coton de Tuléar | 23.11.2015

COTONMÁNIE aneb KDO NEPOZNAL, NEPOCHOPÍ

Atrey z Kozlovické Zahrady
Atrey z Kozlovické Zahrady

Článek Martiny Markové na téma "Můj život s Coton de Tuléar", který v lehce upravené formě vyšel v roce 2014 v dubnovém čísle časopisu Svět Psů. V hlavní roli je cotonek Atrey z Kozlovické Zahrady, kterého společně s manželem Tomášem vlastní.


Dalo by se říci, že pocházím z pejskařské rodiny. Už od malička v naší rodině nechyběl čtyřnohý kamarád, člen rodiny. Nejdříve to byl kokršpaněl Rocky, pak čeští teriéři Haur a Hubert (ten nás tragicky opustil ve 2 letech a vystřídal ho teriér Igor). Byli jsme tedy vychováváni v lásce a úctě ke zvířatům a není proto divu, že když jsem se od rodičů odstěhovala, pociťovala jsem znatelný pocit prázdnoty, který bylo třeba zaplnit.

Poučena z let minulých jsem chtěla něco méně tvrdohlavého než je kokrk, méně svébytného a demoličního než český teriér. Vzhledem k tomu, že žiji v Praze, hledala jsem psa, který se vejde do tašky pro cestování MHD, ale zase ne něco „pidi“, co by hrozilo zasednutím nebo zalehnutím. Hodně se mi líbila bílá dlouhosrstá plemena, ale nechtěla jsem vyloženě gaučáka.

V roce 2004 byl v časopise Pes, přítel člověka hned na úvodní stránce vyfocen bílý chundelatý pes s šedivými oušky, který vesele a s vyplazeným jazykem koukal na kolemjdoucí z trafiky :) (Až později jsme zjistili, že se jednalo o cotonka Sprightly Fellow’s Never Say Never). Nadpisy v článku slibovaly „báječného, antidepresivního, rodinného psa, přátelského společníka“ a tak bylo rozhodnuto. Následující rok jsme si do Štětí jeli pro malou bílou kuličku s hnědými flíčky na hlavě jménem Atrey z Kozlovické Zahrady, která nám změnila celý život... (celý článek).

© Cotonland | Můj život s Coton de Tuléar | 10.09.2015

© 2008 - 2017 Cotonland | info@cotonland.cz