COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

COTONLAND

aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

AKCE PRO COTONKY NABÍDKA ŠTĚŇAT VÝSLEDKY VÝSTAV AGILITY & DOGDANCING & ... FOTOGALERIE KONTAKT

COTONÍ SKUPINA NA FB

SPONZOŘI COTONKŮ

DOGTREKKING NA 3. ZÁVODĚ ROCKPOINT HORSKÉ VÝZVY V JESENÍCÍCH, 16. 7. 2016

Katty z Jizerského Pekla
Katty z Jizerského Pekla

Další závod Rockpoint horské výzvy se konal 16. 7. 2016 v Jesenících. 3. závod Rockpoint horské výzvy v dogtrekkingu si zde za doprovodu páníčka Dalibora Lupínka zopakovala zástupkyně plemene Coton de Tuléar - fenečka Katty z Jizerského Pekla.

V čase 07:14:45 doběhli v celkovém pořadí na 25. místě, v kategorii muži na 13. místě.

Start a cíl byl tentokrát v Červenohorském sedle. Délka trasy činila 37 km. Více v následujícím podrobném článku - tentokrát z pohledu páníčků i Katty, za nějž děkujeme paničce koučce Barboře Lupínkové a páníčkovi závodníkovi Daliboru Lupínkovi.



KATTY Z JIZERSKÉHO PEKLA - DOGTREKKING V JESENÍCÍCH

Je pátek a Kaťák už je zase zavřený ve své tašce v autě a veze se směr Jeseníky, tedy nějaké necelé 3 hodinky cesty. Jízdu autem natolik miluje, že ji raději prospí a tváří se mrzutě, když stavíme na venčení a pro svačinku. Ubytování se jí moc líbí, chtěli jsme dvoulůžkáč a máme pokoj se třemi postelemi, takže Katty si automaticky tu jednu bokem okamžitě zabrala. Ne na dlouho, protože do půlnoci probíhala registrace závodníků, tak ještě honem se zapsat a dostat upomínkové tričko. Katty má smůlu, pro psy nic nemají, amatéři. Obvyklé úsměvy a vtípky, jestli ten "velký pes" taky závodí. Vše vyřízeno, po drobných problémech máme i tričko. Počasí se tváří všelijak, zatím je chladno a tma, tak honem zpátky do penzionu. Jen co jsme opustili pokoj kvůli sprše, Katty nadrzo zabrala i dvoulůžko, které bylo do té doby krásně ustlané. No už ne, Katty to přestlala a obrala ze sebe zbytky trávy, co nabrala na té luxusně posekané travičce venku, když ve večerní rose ještě naháněla balonek (malý zelený dentální od Trixie - jediný balónek, který ji fakt baví).

Ach jooo, ráno. Nesnáším rána. Páníčci vyrazili na snídani a mne tu nechali. Aspoň že mám konzervu a ne zase granule, ble. Na místo startu jezdí autobus každou hodinu, máme stihnout ten poslední o půl 9, protože v 9 je start. Samozřejmě že jsme ho nestihli, páníčci jsou děsné brzdy. Sice odjel o 5 minut dřív a i tak už byl plný, že nevzal všechny, ale stejně. Jedeme tedy autem, i když se tam nesmí stát, ale panička zase pojede hned zpátky. Cestou vidíme ještě dva závodníky, tak solidárně nabízíme odvoz na start. "Jeee, vy máte psa, aha. A většího, jejda. No nevadí, když se vlezete, vezmeme vás..." A vlezli se. V našem mikro autě sedíme vzadu jak slípky na bidýlku namačkaní 2 psi a 2 urostlí chlapi, pfff. Konečně nahoře u startu. Všechno klasicky na poslední chvíli, honem nasadit postroj, připnout startovní číslo, vyčůrat, namazat tlapky, omrknout poštěkávající psy kolem a ujistit všechny, že to malé bílé nic OPRAVDU taky závodí, a už je rána, znělka a vybíháme. Tedy ostatní netrpělivě vybíhají, my si hezky vykračujeme špalírem diváků. Ale co to? Panička zůstala vzadu a fotí, takže musíme počkat. Ovšem páneček ji asi nemá rád a čekat nechce, takže se pokračuje bez ní. Safra, přes tu mlhu si nevidím ani na špičku čumáku, takže těžko říct, kde kdo je a kolik nás jde. Teplota taky nic moc, docela fouká. První směr je na Praděd a pak zase dolů, ale co, aspoň budeme mít to nejhorší za sebou hned zkraje.

Katty ťapká jedna báseň, snad nejlépe ze všech závodů. Je šílená mlha a fouká tak, že i svislé praporky vlají vodorovně. Na kontrolní stanici jsme si pípli a makáme zpátky dolů směr první občerstvovací stanice, jupí. Cesta vede převažně po lesních pěšinkách, sem tam po silnici, naštěstí neprší, ale mlha nepolevuje. Pečlivě sledujeme mapu, abychom si trasu zbytečně neprodlužovali. Nejsme žádní žabaři, ale hrotit to taky nechceme. Cílem pro nás je nebýt poslední, protože coton přece nemůže být v dogtrekkingu poslední. Jsme u stánků - tentokráte dva (jídlo a pití) - Katty si může nabídnout určitě super psí granule a jako bonus dostává na osvěžení i kus melounu, když je to žhavé léto. Naházíme to do sebe a frčíme dál, panička na nás bude v cíli čekat. Měla za úkol se zabavit na 8-10 hodin, budeme ji informovat cestou. Máme za sebou zhruba třetinu trasy, sem tam někoho předběhneme a tváříme se plni síly, ale dává nám to zabrat. Kochat okolím se přes mlhu moc nedá, takže si sem budeme muset zajet ještě někdy v lepším počasí a užít si to i vizuálně.

Páneček žene jako o život, ale zatím se pořád držím v čele já. Nestíhám ani ňuchat cestou, není čas. Budu to muset vzít až cestou zpátky, to chodíváme pomaleji. Úspěšně jsme už dohnali a předběhli nějaké dívčiny se psy, ale nikoho z naší kategorie. Tentokrát asi nikdo neodstoupí jako posledně v těch vedrech, tak se musíme více snažit, ať nejsme poslední. Panička nás nedohnala, už na ni ani nečekáme. Ještě že neprší, páneček by na mne zase chtěl navklíknout tu hadru (rozuměj pláštěnku), ve které odmítám chodit. Sice vypadám jako oškubaná slepice, jak mě panička ještě před odjezdem ostříhala, ale je fakt, že cestou nesbírám tolik bordelu jako jindy. Má to něco do sebe. Frčíme kolem nějaké vody, je tam hooodně vody - vodní nádrž elektrárny Dlouhé stráně - pořád šíleně fouká, teď vypadám jak vyfénovaný coton, mít o 10 kg víc, tak to se mnou tolik nemává. Snad páneček to vodítko pořádně drží, ať neodletím. Granulky, granulky, granulky, vidím druhou občerstvovací stanici. Nabídka pro psy nic moc, ale naštěstí mám nabalené i nějaké své pamlsky. Zase jen krátká zastávka, stihnu se tak akorát složit na zem a už zase frčíme. Za tohle trápení si rozhodně vykňourám nějakou dobrou konzervu a spaní v posteli, jen ať si nemyslí.

Ještě před druhou občerstvovačkou se nám konečně podařilo předběhnout aspoň jednoho závodníka z naší kategorie - dogtrekking muži. Už to jen udržet až do cíle a máme naše předsevzetí splněno. Do cíle zbývá ještě asi 5 km, ale celou cestu do kopce. Voláme paničce, že už může vyrazit, aby nás stihla v cíli. Bohužel, panička si užívá v lázních Jeseník dobrého oběda, kafíčka a zákusku a klasicky nestíhá. Nicméně prý už vyráží. Pomalu necítíme nohy, navíc se nám zdá, že to je víc jak 5 km, ale to pokaždé. Valíme si to lesem a pak v dáli konečně vidíme cílové stanoviště. Z posledních sil se dáváme do poklusu, Katty nasazuje tempo pravého dogtrekkingového psa. Buď cítí cíl, nebo fotografa, který tam na nás čeká, a nechce si pokazit fotku. Panička nikde, probíháme cílovou čáru, zapózujeme nezlomeně a s úsměvem fotografovi, že nejsme žádná mejdla, a už je nám v patách panička. Katty, jen co ji s nadšením zašpiní, se vrhá na granulky a vodu připravené pro psy v cíli. Jsme skoro poslední, tak si myslí, že je všechno jen pro ni. Pro lidi už toho moc nezbylo, jsme brzdy, takže bufet vymetený, ale aspoň rizoto a guláš zůstal, pak pivo, co nepijeme, a můžeme jet spokojeně zpátky na ubytování, kam nás, vyčerpané, ale hrdé závodníky, odveze panička. Katty si zasloužila buvolí konzervu a spaní v posteli, kde nás utiskovala, jak jen mohla. Pořád čekáme, že se k nám někdo přidá, ale po absolvovaných 5 závodech během dvou let je Katty stále jediný zúčastněný Coton de Tuleár. V neděli nás bude čekat ještě nějaký menší výlet, abychom rozchodili ztuhlé svaly a hurá zase směr Brno. Doma se Katty přivítala se svou IKEA pandou, vyluxovala misku granulí a zalomila to s námi v obývaku u televize. Je vidět, že se rozhodně těší na další horskou výzvu, jen to prý nemusí být moc brzy.

Paníčkům i Katty děkujeme za další reprezentaci na tomto pro cotonky netypickém závodě.


FOTOGRAFIE ZE ZÁVODU

Katty z Jizerského Pekla

Katty z Jizerského Pekla

Katty z Jizerského Pekla

Katty z Jizerského Pekla

Katty z Jizerského Pekla

Katty z Jizerského Pekla

Katty z Jizerského Pekla



© Cotonland | Úspěchy cotonků šikulů v roce 2016 | 09.08.2016

© 2008 - 2017 Cotonland | info@cotonland.cz