COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

COTONLAND

aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

AKCE PRO COTONKY NABÍDKA ŠTĚŇAT VÝSLEDKY VÝSTAV AGILITY & DOGDANCING & ... FOTOGALERIE KONTAKT

COTONÍ SKUPINA NA FB

SPONZOŘI COTONKŮ

DOGTREKKING NA 4. ZÁVODĚ ROCKPOINT HORSKÉ VÝZVY NA ŠUMAVĚ, 10. 10. 2015

Katty z Jizerského Pekla
Katty z Jizerského Pekla

Další závod Rockpoint horské výzvy proběhl v sobotu 10. 10. 2015 na Šumavě a i tady nechyběl náš cotonek superzávodník - na další závod DOGTREKKINGU opět vyběhla fenečka Katty z Jizerského Pekla s parťákem páníčkem Daliborem Lupínkem.

I na tomto závodě na sebe Katty strhávala veškerou diváckou pozornost. Celkově s páníčkem doběhli na 16. místě, v kategorii "Muž se psem" pak byli desátí..

Svůj hlavní cíl - dojít 43 km trasu s převýšením 1 750 metrů, kde startem a cílem byla Železná Ruda a nejvyšším bodem Pancíř, opět hlavně splnili. Více v následujícím skvělém podrobném článku, za nějž děkujeme paničce koučce Barboře Lupínkové a páníčkovi závodníkovi Daliboru Lupínkovi.



KATTY Z JIZERSKÉHO PEKLA - DOGTREKKING NA ŠUMAVĚ

Celý týden pršelo, v pátek také. Startovné se nevrací a Katty v dešti odmítá chodit. Obojího jsme si byli vědomi, přesto jsme jeli přes celou republiku a uklidňovali se tím, že si uděláme aspoň hezký víkend na Šumavě. Když jsme vyráželi, už nepršelo a my se těšili, že to přece jen nakonec vyjde. Samozřejmě, těsně před Šumavou začalo zase pršet. K penzionu jsme dorazili v noci. Vybrali jsme si ten, který byl nejblíže startu, a tak jsme se závistí sledovali páníčky velkých psů, kteří tlumili jejich nadšení, zatím co my jsme Katty přesvědčovali, aby z auta vylezla na mokrou trávu se aspoň vyčůrat. Naštěstí má jen 5 kilo, takže jí bylo vysvětleno, že prostě vystupuje. Tečka. Penzion byl útulný a pan provozní velmi milý, s pejsky neměl problém (dokonce se za psa neplatilo). Katty ovšem nejvíc ocenila nízkou postel a pokoj ve druhém patře, odkud ji páníčci na povel snesli ze schodů. Pečuje o své zdraví a rady, že jezevčíkoidní pejsci by neměli chodit do a ze schodů, si bere k srdci. Samozřejmě páníčci se do schodů příliš vlečou, tak si je vyběhne raději sama. Někdy ji podezíráme, že do schodů běhá schválně, aby nás pak mohla buzerovat kňouráním z hrany posledního schodu.

Při noční registraci již klasicky nikdo nevěřil, že Katty je taky závodník. Moc nadšeně se ani netvářila, zajímala ji hlavně roura, která do stanu vháněla ohřátý vzduch, a pak párek v rohlíku, který soudě podle jejího znechuceného výrazu měl být rozhodně její, ale sobecky ho snědli páníčci. V noci byla šílená bouřka a byli jsme rádi, teda hlavně Katty zachumlaná v teplé peřince, že náš start je až v 9 ráno, nikoli už o půlnoci, kdy startoval závod Long.

Ráno nebylo nejtepleji, ale aspoň už nepršelo. Na startu bylo přesto mnohem méně lidí, než v Krušných horách. Tentokrát jsme prvně zahlédli i silnou konkurenci v boji o poslední místa – jezevčíka a krysaříka. Kvůli vynikající snídani jsme před startem nestihli vypůjčit profi postroj pro Katty, která dávala své rozhořčení najevo tím, že vrčela na všechny psí účastníky, kteří vypadali sportovněji, tedy na všechny. Po startovním výstřelu Katty zaujala strategické místo, odkud si mohla všechny závodníky v klidu prohlédnout. To šlo nejlépe jak jinak než z místa posledního. Páníček zběžně zhodnotil situaci a na první pohled nadšeně pronesl „Neee, já nechci být poslední, to bude ostuda“. O chvilku později se naštěstí situace vyjasnila. Katty totiž chtěla mít celý startovní tunel jen pro sebe. Všichni koukali jen na ni, protože ostatní závodníci už byli o pár set metrů vpředu. Ještě několikrát si ňufla kolem cesty, přeznačkovala snad všechny před ní běžící psy, pak už neměla čím, a počkala na paničku, která je ještě po 15 minutách došla s mastí na packy. Pak už se mohla Katty plně věnovat závodu. Tedy až poté, co se téměř kilometr smiřovala s tím, že na paničku už znova nemusí čekat, protože ona s nimi závod opravdu nejde.

Chvílemi mrholilo, a ačkoli pláštěnka byla nedílnou součástí výbavy pro Kaťáka, nakonec jsme ji použít nemuseli. Na rozdíl od Krušných hor vedla trasa na Šumavě více lesními cestami a polňačkami, takže Katty se brzy dostala do tempa, zapomněla na déšť a začali jsme pomalu, ale jistě dohánět jiné závodníky, i když zatím nebyli z naší kategorie. Na první občerstvovací stanici jsme už nebyli poslední. Po kratší přestávce Katty hezky ťapkala dál. Nic jiného jí ani nezbylo, když na páníčka není spoleh a navíc do cíle musí přijít oba společně. Někdo musel držet stopu, aby nezabloudili jako minule, to by byly další kilometry navíc, které Katty rozhodně nechtěla absolvovat. Navíc všude kolem pobíhali nastartovaní psi, které museli jejich páníčci brzdit, protože jim už po tolika kilometrech v běhu nestačili. Poněkud deprimující, ale to nám naštěstí s Katty nehrozí.

Na druhou občerstvovací stanici nám přišla naproti panička. Katty se zprvu tvářila, že už nemá sílu vítat, ale když šlo o vítání cizí slečny s kolečkem salámu, joooo, to se baterky dobily rychle. Katty je chytrá a věděla, že za ní moc psů není, a tak se snažila spořádat všechny granule, aby nepřišly na zmar. Stejně bylo vlhko a vyhodily by se, ne? S plným pupkem, mokrá a trochu odpočatá vyrazila zase na cestu, bez páníčků, ale ti ji naštěstí doběhli. Přesněji došli. Ve třech se už šlo lépe a zdolali jsme i závodníka z naší kategorie.

Poslední úsek byl celý do kopce, ale Katty jakoby už cítila civilizaci, teplou postýlku a nějakou chutnou kapsičku, kterou vždycky dostane za odměnu, nasadila tempo a pletla se pod nohy závodníkům před námi. Laik by si mohl myslet, že je chtěla faulovat. Katty však jen prosvištěla mezi nohama a mašírovala si to křížovou cestou rovnou do Železné Rudy. Tady nasadila i panička zuřivé tempo, aby byla v cíli dříve a mohla ten finální výkon zdokumentovat. V opačném směru už proudili diváci a vítězové závodu s medailemi na krku. Vyhodnocení proběhlo ve 4 hodiny, i když ještě ne všichni závodníci dorazili do cíle. Ale kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Když zmizela panička z dohledu, Katty ještě zvýšila tempo, aby ji dohnala, takže kolemjdoucí tleskali a žasli, že tak malý pejsek má po takové trase ještě tolik energie. Jsme si vědomi toho, že coton není zrovna tažné plemeno, takže páníček se musel sám snažit, aby Kaťáka nebrzdil. Když jsme probíhali cílovou rovinkou vypadající jako profi dog trekkingová dvojice, lidé tleskali a zaujali jsme i fotografa, který přispěchal, aby náš výkon ještě zachytil. Udělal nám i oficiální fotečku v cíli a hotovo, závod skončil.

Po 7 hodinách a 55 minutách v mlze, při mrholení a drsných lesních podmínkách pro dlouhosrstého cotona jsme byli v cíli. Celkově v závodě na 43 km jsme skončili 103. ze 125 dvojic, které závod dokončily, a v kategorii dog trekking muži 10. z 11 týmů. Kattynku ovšem to nejhorší z celého dne teprve čekalo – sprcha a kartáčování. Do penzionu jsme ji raději hodně rychle propašovali, aby pan provozní neviděl, kolik bláta, listí a větviček si Katty hrdě odnáší na pokoj. Jako naše malá velká hrdinka dostala za výkon oblíbenou kapsičku, a když i my jsme vyráželi za odměnu do kavárny, chvilku se tvářila, že chce jít s námi, aby dostala rozlučkový pamlsek. Ovšem když jsme za sebou zavírali dveře, bylo nám úplně jasné, že její plány jsou úplně jiné. Ta nízká, pěkně ustlaná postel…

Na další start se postavíme až příští rok někdy na jaře, chtěli bychom zkusit Jeseníky.

Paníčkům i Katty děkujeme za další reprezentaci na tomto pro cotonky zatím netypickém závodě.


FOTOGRAFIE ZE ZÁVODU

Katty z Jizerského Pekla

Katty z Jizerského Pekla

Katty z Jizerského Pekla

Katty z Jizerského Pekla



© Cotonland | Úspěchy cotonků šikulů v roce 2015 | 29.10.2015

© 2008 - 2017 Cotonland | info@cotonland.cz