COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

COTONLAND

aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

AKCE PRO COTONKY NABÍDKA ŠTĚŇAT VÝSLEDKY VÝSTAV AGILITY & DOGDANCING & ... FOTOGALERIE KONTAKT

COTONÍ SKUPINA NA FB

SPONZOŘI COTONKŮ

ZVÍŘATA 03/2002: COTON DE TULÉAR

COTON DE TULÉAR - BAVLNÍKOVÝ PSÍK Z MADAGASKARU

Ilustrační obrázek
Dorothy Vanilla Ice (Ilustrační obrázek)

Název tohoto psíka nám zní velice exoticky, tak jako jméno ostrova Madagaskar, z kterého tento psík pochází. Ale jak získal své pojmenování? Hlavním důvodem bylo asi to, že cotonek se pohyboval nejvíce v okolí bavlníkových plantáží, a jedním z důvodů také bylo, že hlavním vývozním artiklem Madagaskaru byla bavlna. Ale tou nejdůležitější příčinou bylo to, že strutkura jeho srsti je podobná bavlníkovému chmýří a její barva je podobná plodům bavlníku, které jsou bílé se žlutavým až hnědým nádechem. Tím jsme objasnili jméno coton, ale proč součástí jeho jména je de Tuléar? Na to je jednoduchá odpověď. Protože cotonek pochází z madagaskarského města Toliara, francouzsky Tuléar.

Země původu

Jak už jsme uvedli, zemí původu je malebný ostrov Madagaskar v Indickém oceánu. Byl to ostrov plný bavlníkových a banýnových plantáží, rýžových polí, koření a orchidejí. Ostrov je zajímavý svou různorodou krajinou a podnebím. Můžeme zde poznat deštné pralesy, chladné horské podnebí a na jihu ostrova u Mysu sv. Marie i písečné duny. Po dlouhou dobu byl Madagaskar francouzskou kolonií, ale až v roce 1960 se stal nezávislou Malgašskou republikou a jeho obyvatelé se nazývají Malgaši.

Kde se vzal cotonek na Madagaskaru?

Pravdu, jak se tento milý psík dostal na ostrov, se asi už nikdy nedozvíme. O jeho příchodu na ostrov kolují jen legendy. První legenda nás zavádí do 15. - 16. století. V té době plula loď směrem do západní Indie. Legenda připouští, že to mohl být i pirátský škuner a cotonek byl součástí pirátského lupu. Při její plavbě ji překvapila bouře nad oceánem a nedaleko madagaskarského pobřeží loď ztroskotala. Na palubě byl párek bílých psíků, který doplaval do jižní části ostrova do okolí města Toliary (Tuléar).

A nebo cotonek byl na palubě korábu portugalského kapitána Diego Diase, který objevil Madagaskar při své plavbě směrem do Indie dne 10. srpna roku 1500? A nějakým způsobem se dostal z lodi?

Poslední legenda vypráví o tom, že cotonek byl vyšlechtěn jako psík španělského královského dvora někdy na přelomu 17. a 18. století jako královský psík, který byl určen pro královský dvůr a šlechtu. A v tom případě jsou podezříváni evropští obchodníci, kteří mohli v 18. století přivézt cotonka na Madagaskar, jako druh bišonka a tím se stal obchodním artiklem a jeho prostřednictvím se měly otevřít dveře šlechty, která žila na Madagaskaru a měl pomoci ke zdárným obchodům.

Minulost cotonka je opředena záhadou, ale faktem zůstává, že cotonek pochází z Madagaskaru.

Titul "Královský pes"

Plemeno Coton de Tuléar se může pyšnit svým titulem "Královský pes". Opět jsou ale rozpory o tom, jak tento titul získalo. Buď mu byl udělen u španělského královského dvora, kde mohl být údajně vyšlechtěn a nebo mu byl udělen francouzskou šlechtou, která žila na Madagaskaru v době kolonizace ostrova někdy v 18. století. Cotonka prý mohli vlastnit pouze prominentní obyvatelé Madagaskaru a pro prosté lidi byl udělen zákaz vlastnit tyto psíky.

Povahové rysy

Ať se cotonek dostal jakýmkoliv způsobem na ostrov, určitě to ze začátku neměl v divoké přírodě Madagaskaru jednoduché. Ale dokázal zde přežít a tím vyhrál. Bylo to zejména pro jeho některé povahové rysy, ke kterým můžeme přičíst vytrvalost, chytrost, mrštnost a jednou z důležitých vlastností byla vlastnost rychlého běžce. Takže, když tyto jeho vlastnosti sečteme, určitě pro něj nebylo těžké, naučit se lovit a naučit se žít z jednoho pohledu v krásné a druhého v kruté madagaskarské přírodě. Jen takto mohl přežít a přežil.

Již malgašská legenda vypráví o jeho rychlosti a chytrosti. Vypráví o skupině cotonů, která chtěla přebrodit řeku, a ta byla plná krokodýlů. Nejdříve si cotoni našli vhodný brod a pak jeden z nich začal vytrvale štěkat na vzdáleném břehu a když krokodýly odlákal, doběhl ostatní a přebrodil se s nimi. A jaký je cotonek nyní? Baječným rodinným psem, který miluje děti. Je připraven kdykoliv ke hrám. Je oddaný svému pánovi a umí dokonale oplácet jeho lásku. Nevybírá si jen jednoho příslušníka rodiny jako svého pána, ale jeho pánem je rodina celá. Respektuje i jiná zvířata žijící v rodině. Ale pozor, jeho instinkt lovce někdy přetrvává. Je schopen Vám domů přinést, zejména na podzim, nějakého toho rejska a nebo myšku. A v jeho kulatých, inteligentních očích čtete: "Hele, co jsem přinesl a chytil." O to nepříjemnější je to, že Vám je ji schopen přinést do domu živou a začne si s ní hrát. Je velice bdělý, ale není zbytečně uštěkaný. Ke svému štěkotu ho vede spíše jeho pud hlídače. Pro svou velikost je ideálním společníkem do městských bytů. Díky své temperamentní a živé povaze ocení procházky přírodou a jak miluje čerstvě napadený sníh.

Svůj temperament umí využít i při hrách doma. Pod jeho vatovou srstí se skrývá na jednu stranu klidný, mírný, ale na stranu druhou, temperamentní a sportovní pes. Je výborný k výcviku agility a v této disciplíně je velice úspěšný hlavně ve Finsku a Rakousku. Díky své povaze si ve Francii získal daší titul a to: "Antidepresivní pes." Tento titul si získal velice oprávněně a to díky své lásce k dětem a lidem a především díky své věrné povaze. A proto ho ve Francii používají v dětských domovech, v ústavech pro postižené děti a dokonce i v domovech pro staré a opuštěné lidi jako společníka. Je psem vhodným pro Canisterapii. Pro svou učenlivost začíná vynikat i v nové disciplíně, která se jmenuje "Tanec se psem." Samozřejmě, že cotonek se řadí mezi společenská plemena, ale pozor, není žádný gaučák. Má výborný orientační smysl. A jak Vás svými kousky dokáže rozesmát. Asi byste to do něj neřekli, ale tento chomáček vaty umí chodit po zadních a předvádět různé skopičiny, že i odpůrci psů roztávají. V souvislosti s jeho povahou mu lidé začali říkat "Malý komediant". Ale přezdívek si tento psík získal povícero: např. v sousedním Slovensku ho nazývají bavlnka, u nás bavlníček.

Výchova

Výchova psa Coton de Tuléar se obejde bez křiku a tvrdosti. Jeho povahové rysy Vám umožní cotonka vychovávat i klidným hlasem. A když výchovu pojmete jako napínavou hru, máte vyhráno. Je celkem poslušný, takže nebývá problémem a nestává se, když cotonka přivoláte, aby k Vám nepřiběhl. S výchovou by se mělo začít již ve štěněčím věku a měl by sní začít už chovatel.

Péče o srst

Srst potřebuje pravidelné česání a kartáčování. Hlavně po procházkách např. v lese, kdy se do srsti zamotají úlomky větviček, jehličí atd. Pokud se Vám cotonek ušpiní, stačí srst řádně prokartáčovat a i tím se srst pročistí. Při kartáčování používáme rozčesávače převážně ve spreji, které jsou určené pro dlouhosrstá plemena. Nevyžaduje časté koupání. Pokud je už potřeba cotonka vykoupat, používáme šampony pro dlouhosrsté a bílé psy a před koupáním musíme srst vždy řádně vyčesat. Po koupání musíme vždy ošetřit srst kondicionérem, opět pro dlouhosrstá plemena. Abychom docílili žádaného efektu, měla by být srst vysušena vždy fénem, ale nepoužíváme horký vzduch. Srst se neupravuje zásadním střihem jako je u plemene např. Bichon á poil Frisé a nebo Pudl. Spíše jde o úpravy např. vytvarování srsti na tlapkách atd. Svou srstí se cotonek zařazuje mezi plemena, která netrpí línacími obdobími. A proto je potřeba ve věku, kdy se mění srst ze štěněčí na dospělou, kartáčovat velice často, abychom dopomohli výměně srsti. V tomto věku je to nejhorší období, ale když ho překonáme, máme vyhráno.

Barva srsti

Barva srsti je bílá nebo bílá se stíny - náznaky plavé nebo světle šedé. U narozených štěňátek jsou tyto barevné znaky tmavší, ale postupem času dorůstají do žádaného odstínu a to ve věku cca 2 měsíce. Je ale nutné si pamatovat, že základní barva je bílá, což znamená, že 2/3 srsti musí být v barvě bílé. Některým cotonkům jejich barevné znaky zůstávají do dospělosti, některým odrůstají a mají v dospělosti pouze bílou srst.

Chov v Evropě a v ČR

Tak, jak se vyváželo z ostrova koření a bavlna, jako obchodní artikl, dostal se do Evropy i Coton de Tuléar. Z čarokrásného ostrova byl cotonek dovezen dlouho předtím, než byl v roce 1970 oficiálně uznán. Na Madagaskaru si vydobyl rychle přední místo jako společenské plemeno a ne jinak tomu bylo ve Francii. Dnes je rozšířen po celém světě. Jeho popularita ve světě byla tak vysoká, že cotonků na Madagaskaru rychle začalo ubývat. Cenu za slávu a oblíbenost někdo zaplatit musel a tím někdo byl Madagaskar. Coton de Tuléar se stal tak vzácným na Madagaskaru, že malgašská vláda musela přistoupit k velice nepopulárnímu opatření a tím byl zákaz vývozu tohoto psíka z ostrova. Nyní je snad tento zákaz již zrušen. Jak jsme byli informování, přesto, pokud si chcete přivézt cotonka z Madagaskaru, musíte mít ze strany malgašských úřadů povolení.

Do České republiky přišel první cotonek v roce 1991 a to z Belgie. Belgický klub "Club Belge du Coton de Tuléar" v čele s tehdejší prezidentkou paní Micky Ceriez-Maes, věnoval velké úsilí chovu a propagaci tohoto plemene. V loňském roce cotonek oslavi 10. výročí založení chovu v ČR. Za tuto dlouhou dobu se toho hodně stalo. Do ČR přicházeli další a další cotonci ze všech koutů světa, např. z Finska, Francie, Itálie, Švédska, Dánska a opět z Belgie.

Nyní v ČR žije cca 550 cotonků

Od roku 1999 funguje v ČR pro toto plemeno kynologický klub "Klub Coton de Tuléar", sdružující majitele a chovatele plemene Coton de Tuléar. Klub třikrát ročně vydává aktuální klubový zpravodaj a dvakrát ročně pořádá klubové akce, což jsou klubová a speciální výstava.

Právě nyní připravuje klubovou výstavu, která se bude konat dne 15. 6. 2002 v barokním zámečku v Bílých Poličanech. Ale to není jedinou náplní klubu, klub musí řešit velkou spoustu organizačních a chovatelských záležitostí a - mimo jiné - hlavním cílem klubu je chov zdravých jedinců. Proto od 1. 1. 2002 je povinností vyšetření každého jedince, který vstupuje do chovu, na luxaci čéšky.

Co dodat závěrem? Aby si tento roztomilý psík dobýval stále více a více lidských srdcí.

Za výbor klubu Coton de Tuléar
Michaela Šimůnková, poradkyně klubu



Chovatelská stanice "Sněženky z Madagaskaru"

Asi před 6 lety mě zaujal inzerát v jednom kynologickém časopise. V tomto inzerátu chovatelská stanice "Králové Madagaskaru" nabízela štěňátka plemene Coton de Tuléar. Při nezávazné návštěvě v této chovatelské stanici mě a mého manžela štěňátka úplně očarovala. A tak k nám přišla první cotonní slečna Bebe Princess Králové Madagaskaru. Vždy jsem se smála tomu, co chovatelé říkají o cotonech: "Kdo si obstará jednoho cotonka, má maximálně do dvou let dalšího." Říkali jsme si s manželem, že jeden cotonek stačí. Ale opak se stal pravdou. V roce 1998 jsme odchovali první štěňátka a miláčkem rodiny se stala malá cotoní fenka Affaia. A tak jsme si ji po nátlaku a mnoha proseb našich dětí nechali doma. Ale to jsme tenkrát ani netušili, že naše dcera Veronika se zamiluje do našeho dalšího odchovu a tou je Debby. V roce 2002 jsme si pořídili další cotonní lady, tentokrát z chovatelské stanice Klenot Toliary. Zodpovědně se snažíme účastnit výstav a vybírat ženichy pro naše cotonky. Nyní máme štěňátka a jejich tatínkem je importovaný pejsek až z dalekého Finska, jehož majitelem je chovatelská stanice Klenot Toliary pana Martina Šimůnka. Tatínek našich štěňat se může pyšnit tituly: Mezinárodní šampion krásy, Šampion ČR, Rakouska, Polska, Německa, VDH, Klubový šampion. Jelikož nám velice záleží na tom, jaká štěňátka budou, je nutné zdůraznit, že jsme si opakovaně vybrali tohoto krycího psa nejen pro jeho úspěchy na výstavách, ale také proto, že má vyšetření na genetické choroby negativní (PRA, Dysplazie, Luxace čéšky). Dalším naším kritériem výběru tohoto psa bylo, že byl k našim cotonkám nepříbuzný. Co se týká chovu plemene Coton de Tuléar, cotonky jsou perfektní mámy a o své ratolesti se vzorně starají. Někdy se nám narodí štěňátka bílá a někdy máme štěňátka s plavými standardními znaky, které postupem času odrůstají a převážně zůstává náznak zbarvení jen na uších.

Plemeno Coton de Tuléar není jediné plemeno, které vlastníme. Na zahradě máme velkou černou kníračku. Ta se s cotonky naprosto sžila úplně a bez problémů. Naši cotonci jsou součástí naší rodiny i přesto, že naše dcera má prokázanou alergii na psí srst. Cotonní srsti jí nečiní žádné problémy. Naši cotoni milují jízdu autem, a tak trávíme společně dovolenou na naší chalupě v Jižních Čechách. Tam mají naši psí svěřenci úplné eldorádo. Běhají po zahradě, po lese a plavou v nedaleké řece. Sice v tuto dobu je péče o jejich srst náročnější, ale oni jsou tak šťastní, že to za to stojí. Jednoduše řečeno, život bez cotonků si nedovedeme ani představit.

Věra Jandová
Chovatelská stanice "Sněženky z Madagaskaru"



Tento článek vyšel v roce 2002 v 3. čísle časopisu Zvířata.

Originál článku v .jpg si můžete prohlédnout zde.

CotonLand děkuje paní Michaele Šimůnkové z chovatelské stanice Klenot Toliary za poskytnutí tohoto článku ze svých archivů.

© Cotonland | Napsali o cotoncích | 07.03.2010

© 2008 - 2017 Cotonland | info@cotonland.cz