COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

COTONLAND

aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

AKCE PRO COTONKY NABÍDKA ŠTĚŇAT VÝSLEDKY VÝSTAV AGILITY & DOGDANCING & ... FOTOGALERIE KONTAKT

COTONÍ SKUPINA NA FB

SPONZOŘI COTONKŮ

NAŠE NEJMILEJŠÍ ZVÍŘE: BŘEZEN, ROK 2001: TEREZA, KORÁLEK A DAFNE

Ilustrační obrázek
Agnes Reco Bohemia (Ilustrační obrázek)

Se jmény zvířat je to nekdy spletité. Kočičku muzikálové zpěvačky Terezy Duchkové původně všichni považovali za kočičáka a volali na ni Kim. Když vyšel najevo omyl, tehdy ještě holčička Terezka ji nazvala Korálkem.

Rod jména a pohlaví opět nesouhlasily. Ale tak jí prý po nakrmení z malinké lahvičky od bonbónů připadala kulatá a svítící očička koťátka. Terezka jej našla na prahu rodinné chalupy hladové a zubožené. Rázně a hlavně s láskou se chlupatého uzlíčku ujala. Od těch dob uplynulo už patnáct let.

Kočka ve skříni

Přes kočičí babičkovský věk je Korálek stále šik dáma. Přespává v krásné staré skříni. Když zdobené dveře náhodou nejsou otevřené a šikovná packa jí není k ničemu, vynutí si člověčí pomoc hlasitým mňoukáním. Povahu má samorostlou. Je stejně nezávislá jako všechny kočty, pro pohlazení a mazlení si přijde, když jen ona sama chce. Pak třeba i do postele.

Přesto, že z městského bytu nevychází a do přírody se dostane jen v létě na chalupě, zůstaly jí všechny instinkty lovce. Jak se začnou prodlužovat stíny a světla v bytě ubývá, vydává se na cvičné lovecké výpravy.

Ani v jejím městském životě nechyběly dramatické okamžiky. "Tenkrát jsme bydleli ve čtvrtém patře panelového domu a Korálek měla velmi nebezpečné zvyky. Lezla na římsu okna a vysoko nad zemí prolézala klidně k sousedům. Jednou udělala chybný krok a zřítila se z té výšky dolů na tvrdou zem. Našli jsme ji vyděšenou, ale živou. Přikrčila se pod zaparkované auto a nic jí nebylo. Veterinář konstatoval, že pád přestála bez vážných vnitřních poranení. Jen si při dopadu odřela a natloukla bradičku," vzpomíná Tereza.

Ohrožená premiéra

Nedávno v její domácnosti přibylo další zvíře. Bělostná fenka Dafne pochází z plemene Coton de Tulear. Ač rodem z Pelhřimova, je tedy náležitě vznešeného původu. Mezi herci a muzikanty jsou pejsci, kterým chovatelé někdy česky přezdívají bavlníkoví, zřejmě oblíbení. Zatím jsme zjistili, že si je pořídili Richard Tesařík a Tomáš Töpfer.

Dafne se narodila před sedmi měsíci, je veselá a společenská. Korálek ji přijala se stoickým klidem, elegancí a nadhledem. "Je to můj první pes. Jezdí se mnou skoro všude, i do divadla. Sice tajně, protože tam pejsci vlastně nesmějí, ale pan ředitel Županic dělá, že to nevidí," směje se Tereza. Ale úsměv jí náležitě ztuhnul, když se Dafne svérázně podepsala na premiéře Hudebního divadla v Karlíně, na muzikálu Viktor, Viktorie.

Její paní tam hraje milenku gangstera, terou zdobí nádherně výstřední klobouk s dlouhými bažantími péry. Když se bílá fenka s unikátní výtvorem návrhářů v divadelní šatně ocitla sama, zachutnal jí neodolatelně materiál klobouku. Okousala ho a oslintala tak, že vypadal víc než žalostně.

"Byl to strašlivý malér. Dva dny do premiéry. Klobouková pera se navíc dovážejí až z Anglie a dodává je k nám snad nějaká německá firma, momentálně však nebyla na skladu. Klobouk provizorně opravili a poskládali z těch zbytků a snad nikdo nepoznal, že na scéně až dávno po premiéře mívám na hlavě konečně ten správný klobouk. Samozřejmě jsem materiál i výrobu musela zaplatit a byla to docela drahá legrace," říká Tereza. "Aby to nevypadalo, že Dafne je problémový pejsek. Její temperament odnesla jen jedna má bota a když jsem jí náležitě vyčinila, člověčí obuvi se ani nedotkne. Je vychovatelná, navíc velmi milá k lidem i zvířatům. Je s ní příjemné žít. Ani se nedivím, že ve Francii, odkud její plemeno pochází, se cotoni uplatňují v léčbě depresí."

Slabost pro koně

Jak se zdá, městské dítě Tereza Duchková má ke zvířatům velmi vřelé vztahy. Tvrdí, že ke štěstí jí schází jen vlastní kůň. Ale i to se už brzy změní. "Začala jsem do stájí chodit, když mi bylo asi osm. V Žirovnici na Českomoravské Vysočině byl jezdecký oddíl. U jednoho z trenérů jezdím dodnes. Jako dítě jsem na koňském hřbetu seděla často. Měla jsem jen malou přestávku, když mě zasáhla puberta. Ale k nádherným zvířatům jsem se vrátila. Navštívila jsem na Vysočině Osinalice, odkud pochází moje maminka. Mají tam velký chov koní, šla jsem se tam snad z nostalgie podívat a cítila jsem, jako bych ke koním vždy patřila. Jezdím na kobylách i na valaších. Moje nejmilejší kobylka se jmenuje Sherry. Ale hodlám si pořídit valacha, protože jsou odolnější. Stojím o energetického koně.

Arnošt Tabášek



Tento článek vyšel v roce 2001 v březnovém čísle časopisu Naše nejmilejší zvíře.

Originál článku v .jpg si můžete prohlédnout zde.

CotonLand děkuje paní Michaele Šimůnkové z chovatelské stanice Klenot Toliary za poskytnutí tohoto článku ze svých archivů.

© Cotonland | Napsali o cotoncích | 31.03.2011

© 2008 - 2017 Cotonland | info@cotonland.cz