COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

COTONLAND

aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

AKCE PRO COTONKY NABÍDKA ŠTĚŇAT VÝSLEDKY VÝSTAV AGILITY & DOGDANCING & ... FOTOGALERIE KONTAKT

COTONÍ SKUPINA NA FB

SPONZOŘI COTONKŮ

PSÍ KUSY 2012/03: COTON DE TULÉAR - BAVLNÍKOVÝ PSÍK Z MADAGASKARU

Ilustrační obrázek: Pinocio Hraběnčin Ráj
Pinocio Hraběnčin Ráj (Ilustrační obrázek)

Říká se mu také bavlníček, a není divu, jeho jméno "coton" znamená ve francouzštině bavlna. Právě tak bělostná a načechraná je totiž jeho srst.

Původním domovem tohoto malého psa s exotickým jménem je podle kynologů ostrov Madagaskar. Zde také leží přístavní město Tuléar, podle kterého byl psík pojmenován. Odtud se také v minulém století dostal do Evropy a stal se oblíbeným čtyřnohým společníkem. Přestože svým vzhledem připomíná "vyšamponované" krasavce, není to žádný polštářový lenoch. V jeho krvi totiž kolují geny lovce.

Pes naší doby

Je chytrý a má rád pohyb, místo povalování v posteli jsou proto pro něj daleko zábavnější procházky v přírodě, psí sporty i náročnější výcvik. "Povahu plemene Coton de Tuléar lze shrnout do tří slov: mírumilovnost, temperament, inteligence. Je to výborný společník do přírody, zvládne i dlouhé procházky lesem. My jsme dokonce s naší fenkou absolvovali i vysokohorskou tůru," popisuje jeho přednosti chovatelka Zuzana Křížková.

Díky své hravosti a přátelské povazi si snadno získává srdce svých lidských přátel. "Pro pobavení svého majitele a jeho rodiny udělají prakticky cokoli. Až do vysokého věku si velmi rádi hrají, a to jak se psy, tak s lidmi. Asi největším pokladem v povaze cotonků je ale jejich úžasná přizpůsobivost. Dokážou se přizpůsobit v podstatě jakémukoli životnímu stylu, nevadí jim ani změna prostředí. To je činí v podstatě ideálními psy pro dnešního člověka, který přes týden musí chodit do práce, jeho pejsek si po tu dobu doma odpočine a vystačí s kratšími procházkami, a přes víkend vyrazí na výlet do přírody, kde ho cotonek bude radostně následovat," doplňuje výčet vlastností cotonka chovatelka Tereza Zůnová.

Rodinný přítel

Kromě veselé povahy je Coton de Tuléar pověstný i svou velkou láskou k lidem. Díky ní patří mezi psy, kteří jako by byli stvořeni pro rodinný život. "Je velmi oddaný svému páníčkovi, chce být neustále v jeho blízkosti, avšak nevynucuje si pozornost. Leží klidně u jeho nohou a čeká, až na něj bude mít páníček čas. Pak je ale okamžitě ochoten dělat jakékoli lumpárny. V rodině miluje všechny její členy a každého vřele vítá při příchodu domů," říká chovatelka Eva Šalandová.

Pro svou milou a empatickou povahu bývá také označován titulem "antidepresivní pes". Nemá rád prostředí plné hádek a stresu, raději se snaží své pány uklidnit a rozveselit. Přestože odloučení od své rodiny v době, kdy jsou jeho dvounozí kamarádi v zaměstnání nebo ve škole, zvládá obvykle dobře, potřebuje se svými lidmi každý den strávit dost času. "Coton potřebuje cítit, že na něm jeho rodině záleží. Úplně nejspokojenější je, když má kolem sebe celou svoji rodinu. Díky své přizpůsobivosti a při správném vedení ale nemá problémy ani být přes den sám doma. Většinu času v klidu prospí a málokdy se stane, že by doma něco zničil", popisuje Tereza Zůnová. Většinou dobře vychází i s dětmi, ale stejně jako u jiných plemen, i u něj platí, že není možné jej nechávat s malými dětmi bez dozoru. S těmi většími si obyčejně užije spoustu zábavy při společném dovádění.

Výcvik bez nervů

Je docela poslušný, a tak jeho výchovu zvládne podle chovatelů, kteří mají s cotonem zkušenosti, i informovaný začátečník, třeba i starší školák. "Tak jako při výchově dětí, i při výchově psů je však důležitá především důslednost. Vzhledem k tomu, že cotonek je pohodový pes, je jeho výcvik pro páníčka radostí, a ne stresem. Pro ty, kteří opravdu nemají žádné zkušenosti s výchovou psa, bych určitě doporučovala absolvovat alespoň základní výcvik psů vedený odborníkem", radí Eva Šalandová.

Při výchově cotona ale platí základní pravidlo: rozhodně není potřeba být tvrdý, trestat jej nebo na psa křičet. Naopak, stejně jako u většiny plemen i u něj platí, že více dosáhnete hravým přístupem, laskavostí a důsledností.

Srst je jeho chloubou

Jemná, bohatá bílá srst je největší chloubou cotonů a je potřeba o ni pravidelně pečovat, a to hlavně po návratu z procházky v přírodě, protože se do ní snadno nachytají kousky listí, větviček a jiných nečistot. Přesto ale péče nestojí tolik času jako u jiných dlouhosrstých plemen. "Když pejska zvyknete na česání už od štěněcího věku, nezabere vám rozčesávání déle než půl hodiny. Chuchvalce stačí zlehka rozčesat hřebenem a zbytek vykartáčovat měkkými kvalitními kartáči", popisuje péči Zuzana Křížková. Pokud pes není příliš znečištěný, stačí jej takto pročesat dvakrát až třikrát týdně. Koupání se doporučuje asi jednou do měsíce. Stříhat jej není nutné, protože srst dorůstá jen do omezené délky. Pouze se zastřihuje její délka na tlapkách, případně na bocích.

Na kvalitě stravy nešetřete

Na stravu toto plemeno příliš náročné není, chcete-li mít ale zdravého cotonka s krásnou hustou srstí, pak určitě dbejte na to, aby dostával kvalitní krmivo. Pro jaký typ jídelníčku se rozhodnete, je jen na vás. "Nevyžaduje žádnou speciální stravu, záleží jen na majiteli cotonka, jakým způsobem jej bude krmit. Znám cotonky krmené jen granulemi, cotonky krmené takzvaným barfem (syrovým masem) i cotonky, kteří dostávají i stravu 'od stolu'. Všichni dobře prospívají. V žádném případě tedy nemohu tvrdit, že některý z uvedených způsobů je nejlepší", říká Eva Šalandová. Plánujete-li se svým psem chodit na výstavy a máte snahu udržet jeho srst sněhobílou, pak si dávejte pozor i na to, čím jej krmíte. "Majitelé výstavních cotonků musejí dát pozor na výskyt betakarotenu v krmení, který jejich bavlníčkům srst barví", upozorňuje Tereza Zůnová.

Coton de Tuléar obecně patří ke zdravějším plemenům, dožívají se i věku kolem patnácti let. "Vyšší pozornost by majitelé měli věnovat jen péči o zuby, aby se cotonkovi netvořil zubní kámen. Pro bonitaci jsou povinná vyšetření dysplazie kyčelního kloubu (DKK) a vyšetření onemocnění sítnice, označované jako progresivní retinální atrofice (PRA). Ani s odchovem štěňat většinou nebývají problémy, feny cotonků bývají pečlivé a starostlivé matky", říká chovatelka.

Tanečník i překážkář

Díky své vlikosti se Coton de Tuléar hodí do městských bytů, ale rozhodně se neobejde bez každodenní procházky v přírodě nebo v městském parku, denně by měl venku strávit ideálně alespoň dvě hodiny. Protože má rád hodně pohybu, doporučuje jej chovatelka Eva Šalandová spíše lidem s aktivním životním stylem: "Cotonek je určitě vhodný pes pro mladé lidi, miluje aktivitu, procházky, a to mu mohou mladí lidé dopřát. Je vhodný i pro rodiny s dětmi, protože je hravý, veselý. Jen není dobré si pořizovat malého cotonka v době, kdy rodina právě očekává narození miminka. Miminko vyžaduje spoustu péče, ale štěňátko také." /p>

Baví ho různé psí sporty, nejvíce asi agility, ale vyniká i v dogdancingu. "V tomto sportu se dokonce speciálně pro cotonky pravidelně pořádají v Praze semináře zvané Coton Dance. Zástupce cotonků ale najdeme i v obedience, canisterapii nebo juniorhandlingu," vyjmenovává jeho schopnosti Tereza Zůnová. "My máme za sebou s naším pejskem i výcvik poslušnosti, který zvládal na jedničku, a to k velkému údivu trenéra," dělí se o svou zkušenost Zuzana Křížková.

Nejšťastnější je ale každý coton v přítomnosti celé své rodinné smečky. "To pak radostně běhá dokolečka, radostně poštěkává a nosí aporty," popisuje jeho nadšení chovatelka.


Ostrovní lovci
Na ostrov Madagaskar, který je považován za jeho domovinu, se coton dostal v průběhu 16. a 17. století nejspíše z evropské části Středozemí a zřejmě i z ostrova Tenerife v kanárském souostroví. Sem připlul pravděpodobně počátkem 16. století spolu s francouzskými mořeplavci přes ostrov Reunion, proto byl v minulosti známý také pod jménem Coton de Reunion. Na Madagaskaru byly od poloviny 17. století francouzské osady a místí obyvatelé tu používali malé chundelaté bílé psy k lovu, a to zejména ptáků.

Jako z cukrové vaty
Coton de Tuléar je malý pes dosahující v kohoutku 28 cm u psů a 26 cm u fen. Na první pohled zaujme dlouhou bílou srstí vatové struktury a tmavýma kulatýma očima s inteligentním živým výrazem. Štěňata mohou mít v srsti tmavší barevné znaky, časem jejich srst obvykle zbělá. Má veselou vyrovnanou pavahu, bývá přívětivý k lidem i ostatním psům.

Text: Mirka Koníčková



ANKETA - COTONKOMÁNIE

Michaela Nováková

Cotonek je naprosto přizpůsobivý. Pokud je páníček sportovec, sportuje s ním, pokud ale sporty zrovna nemiluje, cotonek s mu přizpůsobí. Ležení na gauči mu problém také nedělá. Je to takový kompromis mezi velkým psem a "kapesním" psem. Taková rozumná velikost. Můžete ho vzít do ruky, ale neztratí se vám v kapse u bundy. Je stále veselý a takový malý komediant. Dokáže vás hravě dostat z jakékoli deprese a smutné nálady. Může si ho pořídit i alergik, opravdu to funguje. Několik mých přátel jsou silní alergici, a zatímco s jinými psy nemůžou být v jedné místnosti, moji cotonci jim nevadí.

Tereza Zůnová

Cotonka jsem si vybrala, protože se mi líbí psi s dlouhou srstí a také protože jsem chtěla malého pejska vhodného do bytu, který by ale zvládl i různé psí sporty. Nejvíc ze všeho mně učarovala přizpůsobivá a veselá povaha cotonků. Díky těmto vlastnostem je život s nimi velmi příjemý. Jsem ráda, že jsem si pořídila právě cotona a v tuto chvíli bych ho za žádné jiné plemeno nevyměnila.

Blanka Pírková

Před lety jsem v televizi viděla reportáž o nádherných bílých psech s nadýchanou dlouhou srstí, kteří jsou hraví, čilí, nelínají a nevyvolávají alergii. To mě velice zaujalo, malého bílého psíka jsem vždy chtěla, a protože jsme doma navíc dva alergici, tak jsme zvolili právě toto plemeno. Pořídili jsme si fenku Bellie, která se stala ihned miláčkem celé rodiny. Tento krásný cotonek nás tak okouzlil, že z našeho prvního vrhu jsem si později nechali ještě fenku Aimie. S alergií opravdu problémy nemáme a s našimi cotonky je do ma vždy veselo.

Jana Jeřábková

Proč právě cotonka? Moc se mi líbil. A jak se s ním žije? Je prostě fajn, stále veselý, hravý, i když ten náš je už osmiletý. Je tak pohodový, že když dostane na zadek, nic si z toho nedělá, což naštve mě. Má rád porcházky, zvláště bez vodítka vydrží šlapat i několik hodin, pořád v dobré náladě. Je prostě antidepresivní. Ale abych jenom nechválila, nemá rád česání a je tvrdohlavý jak jezevčík.

Nina Karhanová

Toto plemeno si vybrala náhodně před devíti lety moje dcera. Teprve potom jsem zjisitila, jak úžasné toto plemeno vlastně je. Cotonci jsou společenské plemeno, a to v pravém slova smyslu. Jsou nesmírně hraví, nehledě na věk. Nejsou skoro vůbec nemocní. Mají nádhernou bavlníkovou srst, která nelíná, jen se vyčesává, a mohou je vlastnit jak alergici, tak astmatici, protože jim nečiní vůbec žádné potíže, což je i můj případ. Dokážou s vámi absolvovat i desetikilometrové procházky, a naopak na vás věrně celý den čekají, až přijdete z práce. Svůj život bez této chlupaté kuličky už si vůbec nedovedu představit.

Eva Šalandová

Proč jsem si vybrala právě plemeno Coton de Tuléar? Kdysi jsem si koupila knížku Malá plemena psů. Na vnitřní straně obálky jsem objevila fotografii krásných bílých pejsků. Byla to láska na první pohled! Cotonky chovám už deset let. Jsou to nejenom krásní, ale i milí pohodoví psi.


Tento článek vyšel v roce 2012 v 3. čísle časopisu Psí Kusy. Autorem je paní Mirka Koníčková. Citovány jsou Tereza Zůnová z CHS Laetitia Bohemica, Zuzana Křížková z CHS Madagaskarský Sen a Eva Šalandová z CHS White Felicity.
Ankety se zúčastnily Michaela Nováková z CHS from Cotton Home, Tereza Zůnová z CHS Laetitia Bohemica, Blanka Pírková z z CHS Madagaskarský Zázrak, Jana Jeřábková, Nina Karhanová z CHS Briliant z Madagaskaru a Eva Šalandová z CHS White Felicity.

Originál článku v .jpg si můžete prohlédnout zde.

© Cotonland | Napsali o cotoncích | 25.03.2016

© 2008 - 2017 Cotonland | info@cotonland.cz