COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

COTONLAND

aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

AKCE PRO COTONKY NABÍDKA ŠTĚŇAT VÝSLEDKY VÝSTAV AGILITY & DOGDANCING & ... FOTOGALERIE KONTAKT

COTONÍ SKUPINA NA FB

SPONZOŘI COTONKŮ

NAŠE NEJMILEJŠÍ ZVÍŘE: LEDEN, ROK 2001: BÁRA A ŠON TESAŘÍKOVI

Ilustrační obrázek
Bára a Ashon Klenot Toliary (Ilustrační obrázek)

ZVÍŘECÍ SVĚT V ČINŽÁKU

Muzikant, duše známé skupiny Yo-Yo Band, Richard Tesařík, má doma několik zvířat. Stala se dávno součástí rodiny. Kromě psa Šona je do pražského bytu v Dejvicích přivedl vrtkavý osud a možná i pořádná dávka štěstí. Mají se tady totiž dobře. U Tesaříků je nejen pravidelně krmí a venčí. Všichni je tady respektují a milují.

Kočka jménem Zuzana přišla z ulice. "Našla ji manželka v Podbabě u zdymadla, kam ji nejspíš někdo vyhodil. Třásla se a žalostně mňoukala. Tak skončila u nás. Vrátil jsem se z koncertní šňůry, otevřu byt a v předsíni seděla kočka a koukala se na mě," vzpomína Richard Tesařík. Kdysi jsem sice tvrdil, že zvířata do městských bytů nepatří, ale nakonec to dopadlo úplně jinak."

S drátem okolo krku

Šestiletá Zuzanka vypadá spíš jako kocour. Má mohutnou hlavu i tělo, ale za to může její delší srst a smíšený původ. Je potomkem dvojice, kde jeden z rodičů musel pocházet z rodu perských koček. Když jedou Tesaříkovi na Moravu, běhá kolem jejich domu a potuluje se po rozlehlé zahradě. V Praze se jen někdy ze zvědavosti vydá na chodbu, ale jen co se dveře začnou přivírat, pospíchá do svého pohodlí.

A také za kamarády, fenkou Bárou a psem Šonem. Také Bára je kříženec, podle všeho vipeta, což je drobný chrt, s ohařem. Je větší než vipet a menší než ohař, tvarování svalů má jako chrt. Ráda aportuje, k prozkoumání terénu často používá svůj citlivý čich. Na pohled jsou také patrné její ladné chrtí pohyby a výborně běhá. Je nadmíru společenská, mazlivá a přítulná. "Báru přivedl před rokem mladší syn. Toulala se naší ulicí, na krku měla drát a bylo patrné, že se jí původní majitelé chtěli zbavit nebo se ztratila. Každopádně ji nikdo nepostrádal, i když jsme o ní dali zprávu do psího útulku. A tak zůstala u nás. Od počátku byla strašně hodná a přítulná," říká Richard, zatímco Bára na něho zbožně hledí.

Nenávratná půjčka

Šon dostal jméno od zkráceného názvu svého plemene, je totiž bišon. Ale jeho pán mu také říká Moulisák, protože prý tak vypadá. "Šona přinesla moje žena, je to už skoro pět let. Pracuje ve veterinárním zásobování a někdo jim tam nabídl dvě štěňátka, která si tak rozkošně hrála. A bylo to. Doma pak na mě manželka políčila takový ten klasický nátlak, jako že jsme si pejska jen půjčili. Ale od počátku věděla, že se nic vracet nebude, že mě nakonec zlomí a čistokrevného pejska zaplatíme a hotovo," směje se Richard Tesařík.

Na pejsky byl zvyklý už od dětství. Jeho dědeček měl na Moravě oříšky nebo německé ovčáky. Ale vždycky měli jediné jméno - Bobík. Byla jich celá dynastie, lišili se jen čísly. V baráku tenkrát nikdy nechyběla ani kočka. Tak se Richardovi před několika lety povedlo, co se podaří jen málokomu, i když o tom všichni sníme. Vrátil se tak trochu do dětství.

A co muz zvířata dávají? "Každopádně vyrovnanost a klid. Přijdou a lísají se, vyžadují pozornost a tak se jim člověk musí věnovat. Ke svému prospěchu samozřejmě. Vždy se oprostím od všeho, co je mi protivné. Teď už bych zvířecí svět v činžáku neměnil. Přesvědčil jsem se, že zvířata u nás neuzurpujeme. Jsou sice odkázaná na pravidelné vycházky, nemohou jen tak podle potřeby s chutí vyběhnout ven. Ale na venkově stejně stále chodí jen za námi, do domu a zase z domu. Jsou zvyklá žít s námi, chodit nám v patách. Je vidět, že jim to vyhovuje, že jsou spokojená," tvrdí Richard.

Jsou i v písničkách

Dvěma psům přizpůsobil svůj denní program. Z vystoupení se často vracívá dost pozdě. Ráno si neváhá přivstat v sedm hodin, aby s nimi vyšel do ulic. Věnuje se jim po celý den. Když musí na koncertní turné nebo do nahrávacích studií, nastoupí na jeho místo manželka a synové, aby byli pejsci alespoň tříkrát venku.

"Jsou slušně vychovaní. Máme je naučené na trávu, nekálejí na chodníky. Když by je přepadly nenadálé problémy, mají v koupelně takový umělý trávník, kus starého chlupatého koberce pro případ nouze," líčí Richard.

Stejně otevřeně mluví také o poněkud choulostivém tématu chovatelů a milovníků zvířat. Dalo by se shrnout do tří slov - psi, kočky a ložnice. Někteří milovníci zvířat se před známými stydí přiznat, že se od nich neodloučí ani v noci a zároveň jim to nedokáží odepřít. Šon má dlouhou srst a v posteli by mu bylo horko, proto se většinou natáhne vedle lůžka. Bára se nenápadně uloží v nohách. Tváří se, že vše zaonačila tak, aby o ní nikdo nevěděl. Zuzana postel vyhledává přes den, kdy je ustláno. Rozloží se pohodlně na přehozu a vyspává po noci, kdy byla aktivní a brousila po bytě. Má v něm čtyři oblíbená místa, která střídá podle nálady a chuti.

Richard Tesařík se neživil jen skládáním písniček, dělal v životě ledacos. Byl kulisákem, umýval okna. Od třiadevadesátého se věnuje jen a jen hudbě, na naší scéně se už prosadil jako známý zpěvák. Ani v písních jej zvířata neopustila. Stačí se jen zeptat a už pohotově zanotuje: "Velbloud ten se má, má vždycky plnej hrb nebo dva." A hned přidá tu na známé africké téma: "Zebry a žirafy nemaj co na práci, honěj se se lvama maj z toho legraci. Ty když je dohoněj, tak je pak sežerou, ony se nezloběj, souhlasí s přírodou." Skupina má mezi základním repertoárem, čítajícím na osmdesát skladeb, ke kterým většinou napsal texty Richard, také píseň Bleděmodrý pes. "Zvířata přece tvoří součást našeho života a tak jsou také v písničkách Yo-Yo Bandu," říká.

Stačí brousit nůž

Naštěstí má kapela éru dlouhých koncertních šňůr za sebou, jinak se prý Richardovi po Zuzaně, Šonovi a Báře stýskalo. Teď s nimi může strávit spoustu času, nejvíc z rodiny.

Když u Tesaříků někdo zazvoní, čekají všichni tři u dveří. Jestli má jejich pán hlasitě puštěnou muziku a neregistruje příchozí, oznamují tímto způsobem návštěvy. Občas zvířata něco poničí, kočka například drápky nábytek, ale s tím se u Tesaříků jaksi předem počítá.

Bára, Šon i Zuzana se napřed museli sžít. Zvlášť pes poprvé vítal radostně mladou fenku. Ale jen do chvíle, než pochopil, že dáma nepřišla jen na návštěvu, že se ubytovala na plný úvazek i se stravou. Pak prý na čas posmutněl. Nakonec v něm zvítězil duch gentlemana.

Je zajímavé sledovat, jak se vzájemně kočka a psi respektují. Jejich hry vyapdají divoce, zvlášť když na sebe začnou žárlit, ale nikdy nepřestoupí jisté hranice, nikdy si neublíží. Mají své misky a jen Bára kouká ostatním do žrádla a někdy pokradmu, protože dobře ví, co se nesmí, jim uzme drobet jídla. Když se kočce psi nevěnují, přijde za nimi sama a provokuje, aby ji lovili. Má svá místa, kde může vydržet i dlouhé obležení.

Richard Tesařík patří k majitelům, kteří si o svých miláčcích napřed všechno důkladně nastudují. Pročítá encyklopedie plemen, pídí se po jejich standardech, původu, snaží se pochopit jejich potřeby i povahu.

Zuzana je hrdý, nezávislý tvor. Dobu mazlení a kontaktů si určuje podle svého. Dokáže zaprskat a výhružně se naježit, ale za chvíli je mráček ten tam a zase má potřebu být s lidmi.

Plemeno Šona má v sobě krev teriérů. Odtud se odvíjí jistá míra ostrosti a hlídací instinkt. Ale štěkot neznamená přímou hrozbu.

Na jistý signál je však reakce všech tří zcela spontánní. Stačí, aby se z kuchyně ozval zvuk čepele nože broušeného ocílkou. Hurá, maso! To si nejspíš pomyslí každý z těch tří, všeho nechají a upalují do tlačenice před kuchyňskou linkou. Neskrývají, že potrava, masité dobroty, mají i v jejich životě prijoritu. Takovému signálu neodolají ani o dovolené, když je kolem volnost. Konečně ani u nás lidí tomu není jinak.

Zajímavě zvířata u Tesaříků reagují na zpěv svého pána, kterého považují za vůdce smečky. "Nevyjí, kdepak. Ale všechny se, včetně kočky, shluknou kolem a snaží se mě utěšit. Nejspíš to v nich vyvolává dojem, že trpím. Lezou po mně, nakukují do úst, odkud vycházejí tak podivné zvuky a dal bych za to krk, že mě z hloubi duše litují. Jejich oči říkají - bože, zase má ty stavy hrůzy a děsu," směje se Richard. "Je s nimi zábava. Zvířata nejsou vůbec tak jednoduchá, jak vypadají. Milují své rituály, hry, mají vzpomínky, pamatují si věci, které už člověk dávno zapomněl. Měli bychom si všech zvířat považovat, když jsou kolem nás, jsme bohatší a lepší."

Arnošt Tabášek



Tento článek vyšel v roce 2001 v lednovém čísle časopisu Naše nejmilejší zvíře.

Originál článku v .jpg si můžete prohlédnout zde.

CotonLand děkuje paní Michaele Šimůnkové z chovatelské stanice Klenot Toliary za poskytnutí tohoto článku ze svých archivů.

© Cotonland | Napsali o cotoncích | 04.09.2010

© 2008 - 2017 Cotonland | info@cotonland.cz