COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

COTONLAND

aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

AKCE PRO COTONKY NABÍDKA ŠTĚŇAT VÝSLEDKY VÝSTAV AGILITY & DOGDANCING & ... FOTOGALERIE KONTAKT

COTONÍ SKUPINA NA FB

SPONZOŘI COTONKŮ

ZÁKLADNÍ VÝCVIK COTONKA

Ilustrační obrázek
Ilustrační obrázek: Eimi Janus-Suzi

CotonLand velmi děkuje slečně Tereze Zůnové z chovatelské stanice Laetitia Bohemica za přípravu tohoto článku o základním výcviku cotonka.


ZÁKLADNÍ VÝCVIK COTONKA

Existuje několik povelů, které značně zjednoduší a zpříjemní soužití s pejskem. Není moc těžké naučit tyto povely cotonka každého věku. Když se ještě k výcviku přidá nějaká moc dobrá odměna, stane se z něj zábava pro psa i jeho člověka.


ODMĚNA A TREST

O tomto tématu jsem se už zmínila v článku Vychováváme cotonka. Tady si zopakujeme jen ty nejdůležitější věci. Jako odměnu můžeme použít pamlsek, hračku, pohlazení anebo slovní pochvalu. Pamlsky používejte jen malé, aby je pes rychle rozkousal a nebyl hned přejedený. Tresty používáme jen výjimečně. Za nesplnění povelu můžete psa trestat jen ve chvíli, kdy jsme si jisti, že ho pes opravdu ovládá. Nejčastěji používaným trestem pro nás bude okřiknutí nebo zvýšení hlasu, další tresty si připomeneme u jednotlivých cviků.

Nejdůležitější ze všeho je správné načasování odměny a trestu. Pes není schopen si spojit odměnu nebo trest s chováním, které vykonával před několika minutami. Naši pejsci žijí přítomností. Proto je důležité, aby odměna i trest přicházeli při nebo ihned po chování, za které si je pes zasloužil.

Někdo prosazuje po čase trénování úplné odstranění pamlsků nebo hraček. Já s sebou ale stále na procházkách nosím nějaký ten pamlsek a občas odměňuji i po cvicích, které moje fenka už dávno umí, i když často až po několika provedených povelech. Tak dociluji toho, že i často opakované cviky mou fenku stále baví.


KDE, KDY A JAK ČASTO CVIČIT

Výsledkem základního výcviku by mělo být to, že pes poslouchá v jakékoli prostředí – doma, na výstavě psů nebo třeba v rušném centru velkoměsta. Nový cvik vždy nacvičujeme nejdříve v co nejklidnějším prostředí, kde je pes minimálně vyrušován (doma, na zahradě). Když pes ovládá povel v tomto prostředí, postupně stupňujeme intenzitu a množství rušivých podnětů. Abychom dosáhli co nejlepší poslušnosti, snažíme se cvičit v co možná nejrůznějším prostředí.

Cvičit bychom měli s vyvenčeným a mírně vyhládlým psem. Není vhodné trénovat s rozespalým psem, kterého jsme před chvílí vytáhli z pelíšku. Také bychom neměli cvičit, pokud jsme my sami unavení, rozzlobení nebo máme celkově špatnou náladu. Ta by se pak přenesla i na našeho pejska a efekt z tréninku by byl nulový.

Délka tréninku je u každého psa individuální. Jeden nevydrží ani pět minut, jiný by cvičil klidně hodinu. Stejně jako u dětí platí obecně, že štěňata se nedokážou soustředit na tak dlouho jako starší psi. Trénink by měl skočit vždy v tom nejlepším, ještě než se pes unaví. Je jen na vás, abyste poznali chvíli, kdy na vašeho psa padá únava. Konec tréninku by měl být vždy pozitivní. Takže i pokud jste ještě nedocvičili to, co jste chtěli, dejte psovi nějaký povel, který už umí, a pořádně ho za jeho splnění pochvalte. Nakonec si s ním třeba můžete pohrát.

Je lepší cvičit několikrát denně nebo týdně po pár minutách než jednou za týden dvě hodiny.


NÁZVY POVELŮ

Psovi je úplně jedno, jestli mu budete dávat povel „sedni“ nebo třeba „sešit“. Pes nechápe samotný význam slova, spojí si ho jen s tím, co od něj očekáváte. Obecně platí, že by povely měly být krátké a výrazné.


ODSTRANĚNÍ UKAZOVÁNÍ

Některé povely cvičíme tak, že psovi nejprve ukazujeme a navádíme ho rukou tam, kde ho chceme mít. Optické povely jsou pro psa jednodušší než ty zvukové, ale někdy potřebujeme, aby pes poslechl, i když se na nás právě nedívá. Proto když umí pejsek daný povel splnit na ukázání rukou, začneme pracovat na tom, aby ho byl schopen plnil jen na slovní povel. Toho docílíme tak, že zvolený povel řekneme vždy chvilku před ukázáním. Časem pes začne reagovat na pouhé vyslovení povelu.


NEJČASTĚJŠÍ CHYBY

Tou úplně nejčastější chybou při výcviku psa je opakování povelu. Řeknete povel jednou, nic. Podruhé, zase nic. Když pak pes poslechne třeba na popáté, pochválíte ho. Tak to nejde. Pes pak nemá důvod poslechnout hned na poprvé a časem se může stát, že poslechne třeba až na dvacátý povel nebo vůbec ne.

Nejdřív musíte docílit toho, aby vás pes zaregistroval, upoutat jeho pozornost. Toto uděláte vyslovením jména psa (jméno klidně můžete opakovat několikrát), a pak už následuje jen jedno vyslovení povelu (zcela výjimečně můžeme povel opakovat podruhé).

Dále si dejte pozor na nedůslednost. Pokud psovi dáte nějaký povel, musí ho splnit, i kdybyste mu měli pomoci znakovými povely nebo rukou s pamlskem. Není možné tolerovat, aby si pes na povel „sedni“ například lehl.

Poslední závažnou chybou je trestání psa za nesplnění povelů, které ještě neovládá. Vždy, než psa potrestáte, si uvědomte, zda jste s ním daný povel dostatečně procvičili a on už ho opravdu umí. Zkuste hledat nejprve u sebe, kde jste udělali chybu ve výcviku vy sami.


KONEJŠIVÉ SIGNÁLY

O tomto fenoménu se zmíním jen velmi krátce. Konejšivými signály nás pes chce upokojit (naštvaný psovod), nebo chce uklidnit sám sebe, když je nervózní. Ve výcviku bychom ho za tyto projevy určitě neměli trestat, ale mělo by to pro nás být znamení, že něco děláme špatně (pejsek nám nerozumí, je unavený, moc ho trestáme…). Podrobný přehled konejšivých signálů najdete v knížce Konejšivé signály od Turid Rugaas. Zmíním jen ty nejdůležitější: pejsek najednou začne cvičit jakoby zpomaleně, pomalu si sedá, velmi pomalu k nám jde; pejsek k nám nepřichází přímo ale velkým obloukem; pes se vyhýbá pohledu na páníčka, záměrně od nás odvrací hlavu. Zkuste s těmito signály pracovat. Lépe si se svým psem porozumíte.


NEJUŽITEČNĚJŠÍ POVELY

Výuka všech níže uvedených postupů probíhá se psem na volno bez vodítka (není-li uveden jinak).

Jméno

I samotné jméno psa je vlastně povel. Vyslovení jména psa by mělo vyvolat to, že pes začne vnímat páníčka. Jméno je někdy nesprávně chápáno jako nástroj k přivolání psa, ale tak to není. Správná reakce psa na jméno by měla vypadat tak, že jakmile psa oslovíte, on se na vás otočí. Pokud tato reakce chybí, nezbývá vám nic jiného, než ji nacvičit. Začněte tak, že psa oslovíte jeho jménem a kdykoli se na vás otočí, hned ho odměňte. Časem toto zkoušejte v čím dál více rušném prostředí. Své jméno by si měl pes spojit s něčím pozitivním. Proto je nepoužívejte ve chvíli, kdy svého psa chcete za něco potrestat.

Sedni

„Sedni“ je velmi užitečný povel, když chcete pejska na chvíli zklidnit. Bude se vám hodit také při nácviku odložení.

Vezměte si do ruky pamlsek, klekněte si před pejska a ukažte mu, že pro něj máte něco dobrého. Pamlsek držte mezi palcem a prostředníčkem, ukazováček nechte vztyčený (to nám bude sloužit jako znakový povel pro tento cvik). Nyní probuďte ve psu co největší zájem o pamlsek a pak ruku s pamlskem dejte kousek nad psovu hlavu a tlačte ji trochu dozadu. Pes tak při následování pamlsku bude hlavu zaklánět a díky tomu se nakonec posadí. V tu chvíli řekněte povel „sedni“ a okamžitě psa odměňte. Takhle psa do sedu naveďte ještě několikrát a po pár opakování si už bude sedat jen na znakový povel. Časem požadujeme po pejskovi, aby vydržel sedět o něco déle, a odměníme ho až po chvilce sezení.

Lehni

Stejně jako „sedni“ se i povel „lehni“ využívá na zklidnění psa. Tuto pozici také často použijete u odložení psa na delší dobu.

Ukažte pejskovi pamlsek, který následně schovejte do pěsti. Položte pěst (budoucí znakový povel) na zem před pejska a nechte ho, aby sám přemýšlel. Pravděpodobně bude nejprve do ruky šťouchat čumákem nebo ji okusovat. Když si po chvilce lehne, pamlsek pejskovi ihned dejte a hlasitě ho pochvalte. Příště už bude vědět, jaké je „otevírací znamení“ pro vaši pěst s pamlskem. Pak už stačí jen přidat i zvukový povel.

Je možné, že pejsek hned na poprvé nepochopí, co má dělat. Proto tento způsob zkuste opakovaně třeba po dvou dnech znovu. Postupně pejska určitě napadne, jak na to.

Dalším častým způsobem cvičení tohoto povelu je, že si psa před sebe posadíte a pamlsek mu táhnete před čumákem šikmo směrem dopředu (směrem od psa) a dolů. Jak se pejsek bude natahovat, nakonec se dostane do požadované polohy. Ihned musí následovat slovní povel, odměna a velká pochvala. Pokud se pejskovi do lehu nebude chtít, můžeme mu také lehce zatlačit na bedra. Tenhle manévr ale hodně psů nemá rádo a uhýbá před ním.

Ať už „lehni“ nacvičíte jakýmkoliv způsobem, stejně jako u „sedni“ platí, že nejprve se spokojíme s krátkou výdrží v této poloze a poté odměňujeme až po delší době ležení.

Ke mně

Toto je asi ten nejdůležitější a zároveň jeden z nejtěžších povelů vůbec. Jakmile psa dokážete přivolat za každé situace, i když si právě hraje se psi nebo když našel něco pro vás nevábného k snědku, můžete si dovolit s ním skoro stále chodit na volno bez vodítka.

Přivolání nacvičujeme nejprve v co nejklidnějším prostředí. Psa oslovte jménem, a když k vám bude přicházet, připojte povel „ke mně“ (nebo třeba zapískání, to je jen na vás). Ihned po příchodu pejska odměňte. Pokud k vám pejsek nebude chtít přijít, zkuste si kleknout na zem. Je to pro psa přívětivější poloha. Nejprve přivolávejte pejska jen z velmi malé vzdálenosti. Tu postupně prodlužujte a zvyšujte intenzitu rušivého prostředí. Časem můžeme zdokonalit povel tak, že budeme po psu požadovat, aby si po příhodu před nás způsobně sedl a odběhl až ve chvíli, kdy mu to povolíme.

U přivolání se často vyskytuje mnoho chyb. Tou asi nejčastější je opakování povelu. Pes musí poslechnout na první, maximálně na druhý povel. Jeho pozornost upoutáte vyslovením jména psa, které můžete opakovat i vícekrát. Dále se často setkáváme s tím, že psovod psa potrestá, když za ním pejsek přišel až po delší době po přivolání. Důsledkem toho je to, že si pes spojí trest s pouhým příchodem k vám, ne s tím, že přišel pozdě. Mnoho psů také nechce chodit ke svému pánovi, když pro ně povel „ke mně“ automaticky znamená konec zábavy. To se stává v případě, kdy psa vždy po jeho příchodu uvážete na vodítko, hned ho odvedete od ostatních psů nebo rovnou zamíříte z procházky domů. Tak to nejde. Po většině příchodů by měla následovat odměna a pak další puštění na volno. Tak k vám pejsek vždycky rád na zavolání přiběhne.

Když k vám pes někdy nebude chtít přijít, neběhejte za ním. Bral by to jako skvělou hru na honěnou. Naopak se otočte a běžte od něj. Pes poběží instinktivně za vámi. Pokud už pejsek povel „ke mně“ ovládá a někdy k vám nepřijde, dojděte si (klidně a bez křiku) po něj a doveďte ho tam, kde jste ho chtěli mít.

Zůstaň

Tenhle povel využijete vždy, když chcete, aby pes někde chvilku v klidu vydržel nebo na vás počkal. S nácvikem „zůstaň“ začínáme vždy v co nejklidnějším prostředí a jen postupně zvyšujeme intenzitu rušivých podnětů. V konečné fázi tréninku by měl pes být schopen zůstat na místě, i když vy budete z dohledu a kolem něj budou jiní psi. Učení tohoto cviku je běh na dlouhou trať, musíte postupovat vždy jen po malých krůčkách a neztrácet trpělivost. Určitě to ale nakonec zvládnete.

Pro nácvik je nezbytné, aby pejsek uměl povel „sedni“ nebo „lehni“. Psa si položte do vybrané pozice, většinou se začíná s odložením v sedě. Dejte mu povel „zůstaň“ a zkuste od něj dva kroky odcouvat (stále buďte ke psovi čelem). Pro zvýraznění povelu můžete použít také znakový povel – rozevřená ruka dlaní směřující ke psu. Když pejsek vydrží v klidu sedět nebo ležet, hned se k němu vraťte a pořádně ho odměňte. Nezapomeňte na propouštěcí povel „volno“, kterým svému cotonkovi ukážete, že už si může dělat, co chce.

Když pejsek vydrží v odložení na dva tři vaše kroky, vzdálenost postupně prodlužujte a stále buďte k pejskovi otočení čelem. Pokud se pejsek během odložení zvedne, řekněte jen důrazné „ne“ a vraťte ho na místo, kde měl zůstat. Poté o něco zkraťte požadovanou vzdálenost mezi jím a vámi.

V další fázi tréninku se k psovi můžete otočit zády. Stále ale zůstávejte v jeho dohledu. Pokud se něco nepovede, jednoduše se vraťte o krok nazpět. Pokud zvládnete povel „zůstaň“ v situaci, když na vás pes vidí, můžete ve výcviku pokračovat a odejít z pejskova dohledu. Požádejte někoho, aby pejska při vašem odchodu pozoroval, a vy jste věděli, jak se choval.

Tento krok bychom mohli považovat za finální. Existuje ale řada obměn cviku „zůstaň“. Docela těžké je to, když psa v odložení budete obcházet kolem dokola. Proto je nutné cvik rozdělit na několik částí. U cotonků si v tomto případě dejte pozor, abyste jim při obcházení nešlápli na srst. Další ztížení spočívá v tom, že necháte psa v odložení a položíte před něj kousek jídla. Využijete toho třeba v případě, když nechcete, aby na vás pes skákal při podávání misky se žrádlem.

Ještě jedno důležité upozornění na závěr. K psovi se v odložení vždycky vracejte vy, nepřivolávejte si ho k sobě, abyste si povel nezkazili.

Čekej

Já sama povel „čekej“, při kterém se pes zastaví na místě, používám nejčastěji při přecházení silnice. Na tomto příkladě si také vysvětlíme jeho nácvik.

Cvičit začněte na co nejméně frekventovaných silnicích, abyste mohli jít se psem na volno. Před každým přechodem proneste důrazné „čekej“. Pes se pravděpodobně zastaví a bude se koukat, co to po něm chcete. V tu chvíli ho pochvalte a dejte mu pamlsek. S povelem „jdeme“ vyrazte přes silnici. Když pejsek zjistí, že před každým přechodem na něj čeká odměna, rád si na ni počká. Pokud pes přejde silnici bez vašeho svolení, vraťte ho zpátky na chodník, aby pochopil, že svým jednáním ničeho nedocílí.

Když vydržíte a budete se se psem trpělivě zastavovat před každým přechodem, časem bude pes čekat už sám od sebe. Nesmíte pak ovšem zapomínat na propouštěcí povel „jdeme“.

Down

Jedná se o zdokonalenou variantu povelu „čekej“. Pes při vyslovení tohoto povelu ihned zalehne a čeká na vás, ať už je v jakékoli vzdálenosti od vás. To mu může někdy i zachránit život. Třeba když jste na druhé straně silnice a on k vám chce běžet ve chvíli, kdy se přiřítí auto. Jak tedy tento velmi užitečný povel naučit?

Bude se nám hodit, když pes ovládá znakový povel pro „lehni“ (sevřenou pěst). Tento povel psovi beze slova dáme, když je kousek od nás a za uposlechnutí ho odměníme. Pes nesmí vstát, dokud mu nedáte povel „volno“. Když pes zvládne na ukázání si kousek od vás lehnout, připojte slovní povel „down“ (vyslovujeme daun). Vzdálenost od vás postupně prodlužujte, odstraňujte ukazování a zvyšujte rušivost prostředí. Psa si z této polohy nepřivolávejte, ale vždy se k němu vraťte vy sami.

Fuj

„Fuj“ označuje cokoli, co pes nemá dělat. Ať už je to žraní něčeho nevhodného (zde tento povel využijete asi nejčastěji) nebo skákání na cizí lidi či ničení nábytku.

Začneme tak, že se psem projdeme kolem kousku obyčejného žrádla (nesmí to ze začátku být pro něj něco neodolatelného). Když pes k žrádlu směřuje, proneseme hlasité „fuj“. Pokud se na nás pes podívá, pochválíme ho a odměníme. Když nebude reagovat, povel důrazněji zopakujeme. Pokud ani to nepomůže, začneme s nácvikem na vodítku a s povelem „fuj“ vodítkem škubneme.

Časem přidáváme na intenzitě lákavosti nežádoucí pochoutky a vzdálenosti, ze které psovi povel dáváme. Po uposlechnutí musí vždy následovat pochvala, popřípadě odměna.

K noze

Pod názvem povelu „k noze“ vám popíšu čistě funkční povel, po kterém pes jde vedle vás, ne žádnou krásnou chůzi přilepenou u nohy, která je žádoucí na různých psích soutěžích.

Do ruky si vezměte pamlsek a ukažte ho psovi. Až u něj probudíte dostatečný zájem, naveďte si pamlskem pejska do požadované pozice vedle sebe a udělejte s ním dva kroky. Cvičíme s cotonkem, takže pro začátek bude lepší vést mu pamlsek ve výšce jeho hlavy, aby na nás nevyskakoval. Když půjde pejsek hezky vedle nás, odměníme ho. Postupně přidáváme kroky a zvyšujeme ruku s pamlskem (neodměňujeme za vyskakování, ale za chůzi vedle nohy).


Těchto několik rad by vám mělo být dobrým průvodcem pro základní výcvik vašeho pejska. Pro podrobnější prostudování doporučuji například knížku Školka pro štěňata od autorky Celina del Amo (nedávno jsem ji v Levných knihách viděla pod názvem Jak zvládnout štěňátko). Pokud budete mít jakýkoli problém, připomínku nebo se jen budete chtít pochlubit s výsledkem svého snažení, určitě se s tím podělte s ostatními v diskuzi na CotonLandu. Přeji mnoho zdaru při výcviku.


Tereza Zůnová
Chovatelská stanice Laetitia Bohemica
http://www.laetitiabohemica.cz/



© Cotonland | Rady, tipy, informace | 12.10.2010

© 2008 - 2017 Cotonland | info@cotonland.cz