COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar COTONLAND aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

COTONLAND

aneb ze světa plemene Coton de Tuléar

AKCE PRO COTONKY NABÍDKA ŠTĚŇAT VÝSLEDKY VÝSTAV AGILITY & DOGDANCING & ... FOTOGALERIE KONTAKT

COTONÍ SKUPINA NA FB

SPONZOŘI COTONKŮ

VYCHOVÁVÁME COTONKA

Ilustrační obrázek
Ilustrační obrázek: H'Antanatsimanaja Batiskaj

CotonLand velmi děkuje slečně Tereze Zůnové z chovatelské stanice Laetitia Bohemica za přípravu tohoto článku o správné výchově cotonka.


VYCHOVÁVÁME COTONKA

Skvěle vychovaný cotonek je snem snad každého majitele tohoto psíka. Může svého pána doprovázet prakticky kamkoli, nikde mu neudělá ostudu, ale naopak bude zdrojem všeobecného zájmu a obdivu. Bohužel se ale žádný pes takový nerodí. Teprve my lidé mu musíme ukázat, co od něj očekáváme a naučit ho, jak se má správně chovat. Správně vedená výchova nebude nutným zlem, ale zábavnou napínavou hrou pro pána i jeho psa. Nejlepší je, když se s výchovou začíná už od nejútlejšího věku štěněte. Nevěře ale tomu, že starého psa novým kouskům nenaučíš. S trochou snahy a trpělivosti můžete vychovat bavlníčka prakticky jakéhokoliv věku.

ODMĚNA A TREST

Stejně jako u lidí je základem každé výchovy a výcviku odměna a trest. Kombinace těchto dvou prvků udává různé styly výchovy. Najdeme i různé extrémně pozitivní nebo negativní směry, kdy buď pes nepozná prakticky žádné tresty, nebo naopak je trestán téměř neustále. Já sama jsem zastáncem jakési střední cesty, zaměřené více na odměňování. Podle toho jsou psány i následující řádky.

Mezi odměny řadíme nejen hračky a pamlsky, ale také pohlazení, slovní pochvalu a vůbec jakoukoliv pozornost ze strany psovoda. Každému psovi sedne něco jiného. Jeden pes je schopný udělat téměř cokoliv pro kousek jídla, a sem bych zařadila poměrně velké množství cotonků, jiný se může „přetrhnout“ kvůli nějaké hračce. Co se týká chválení ze strany psovoda, je velmi důležité dobře pracovat s intonací hlasu. Nevýrazně tiché monotónní zašeptání „Tak je hodný.“ určitě nemá na chování psa takový vliv jako nadšené „To je ono, tak je hodný!“. Pokud to s výchovou myslíte vážně, tak se musíte přestat stydět za výrazné chválení, klidně ze sebe dělejte i trochu šaška. Hlavně, když vaši radost pochopí váš cotonek.

Trestem se nerozumí jenom bití. Toho bychom se měli u cotonků pro jejich citlivost vyvarovat. K trestům patří i okřiknutí nebo ignorace. S tresty se musí zacházet velmi uvážlivě. Čím víc je budete používat, tím více se vůči nim stane pes imunní. Pokud tresty používáte jen výjimečně a s rozmyslem, stačí jen mírné zvýšení hlasu a váš pejsek hned ví, že něco není v pořádku.

Velmi důležité je správné načasování odměny a trestu. Pes není schopen si spojit odměnu nebo trest s chováním, které vykonal před několika minutami. Naši pejskové žijí přítomností. Proto je důležité, aby odměna i trest přicházely během nebo ihned po chování, za které si je pes zasloužil.


SOCIALIZACE

Socializací je míněno zvykání psa na prostředí, ve kterém bude žít. Cílem je vychovat sebevědomého vyrovnaného psího jedince. V tomto prostředí je spoustu ostatních psů a dalších živých tvorů, neživých předmětů, zvláštních zvuků, nezvyklých povrchů a zvláštních situací. Na to všechno by si měl pejsek co nejdřív zvyknout – správně by s tím měl začít už chovatel a ne až majitel. Správně socializovaný pes se chová nebojácně k ostatním lidem i zvířatům, nevadí mu nezvyklé povrchy pod tlapkami, ani hlasité zvuky.

Pejska ale musíme do našeho světa uvádět postupně. Není možné, abychom vzali štěně zvyklé žít v klidu vesnice, rovnou na pražské vánoční trhy. To by opravdu nezvládlo. Pokud ho ale v klidu seznámíme s co nejvíce situacemi, bude to pro něj zajímavé a určitě se nám to v dalším soužití s cotonkem zúročí. Během socializace hraje obrovskou roli i sám páníček. Pokud je třeba při setkání s větším psem nervózní sám páníček, jeho pes to vycítí a bude také nervózní. Proto by se měl chovat sebejistě a jít pejskovi příkladem. Není žádoucí, abyste pejska hned utěšovali za projevy strachu a nejistoty. Bral by to jako pochvalu za své chování. Velkou pochvalu si naopak pejsek zaslouží i za sebemenší pokrok.

Takže jak psa přivykat na vše nové? K věcem, zvířatům nebo lidem se postupně přibližujeme, hluky zesilujeme. Vše postupně, v klidu. Ignorujeme strach a naopak chválíme a podporujeme nebojácnost.


ČISTOTNOST

Čistotnost je většinou to první, co trápí nového majitele poté, co si přinesou nové štěně domů. Některá štěňata si základy čistotnosti osvojila už u chovatele. Stejně ale hlavní podíl práce připadá na nového páníčka.

Psi se venčí nejčastěji po probuzení, po jídle nebo po hře. Vždy po těchto „akcích“ byste pejska měli vzít ven. To, že pes potřebuje vykonat potřebu, poznáte také podle toho, že kolem sebe čuchá a chodí dokola, případně to dává sám najevo jiným, pro daného jedince, typickým chováním. Jakmile štěně vykoná venku potřebu, je nezbytné hlasitě projevit své nadšení.

Pokud se už doma stane nějaká ta nehoda, určitě psa nebijte nebo mu nenamáčejte čumák do loužičky. Jediné, čeho byste dosáhli je to, že by se před vámi bál vyprázdnit. Žádný smysl nemá ani trest několik hodin po „činu“. Pes by nevěděl za co je trest a byl by akorát zmatený a mohl by se vás začít i bát. Jestliže psa přistihnete přímo při činu, jen ho okřiknete výrazným „ne“. A hlavně vše pořádně ukliďte. Pes je totiž zvyklý vyprazdňovat se tam, kde cítí pach své moči nebo výkalů.

Výchova k čistotnosti chce čas a trpělivost. Po tříměsíčním štěněti nemůžete chtít, aby vydrželo bez vykonání potřeby třeba osm hodin. To není možné ani z fyziologického hlediska. Dospělého psa byste měli venčit pravidelně každých šest až osm hodin, přes noc často psi vydrží i dvanáct hodin.


NÁCVIK SAMOTY

V dnešním světě je od většiny psů vyžadováno, aby zvládli být každý den několik hodin doma sami. Pro psa to přitom není nic jednoduchého, neboť jde od přírody o smečkové zvíře. Pokud ale budete postupovat správně, zvládne pes být v klidu sám doma třeba i osm hodin. Déle byste ho ale doma samotného každopádně nechávat neměli. Mnoho psů si i v době pánovi nepřítomnosti rádi v klidu odpočine.

Při nácviku samoty musíme opět postupovat postupně. Nejdříve požadujeme po pejskovi aby chvilku sám vydržel zavřený v jedné místnosti v době, kdy jsme v bytě v jiné místnosti. Zpočátku stačí minuta. Vrátíme se k pejskovi a můžeme interval postupně prodlužovat. Pozor na jednu věc: nikdy nechoďte k pejskovi, když štěká nebo kňučí. Myslel by si pak, že svým chováním si zajistí vaši společnost. Počkejte až přestane a hned se k němu vraťte a pochvalte ho.

Až bude pejsek v klidu zvládat být pár minut sám v místnosti, zkuste na chvíli vyjít z bytu. Když se cotonek bude vzorně chovat, vraťte se. A zase postupně prodlužujte dobu, kdy budete pryč.

Pokud se stane, že po příchodu domů zjistíte, že pes něco zničil, dodatečně ho netrestejte. Důvodem bývá, že se doma sám bojí a je nervózní. Trest by si nespojil s tím, co provedl ale jen s vaším příchodem a příště by byl ještě nervóznější.


NAVYKÁNÍ NA PÉČI A MANIPULACI

Pohodová péče o cotončí tělesnou stránku může proběhnout jen tehdy, pokud si váš psí miláček nechá prokartáčovat srst, prohlédnou oči, tlapky, uši i tlamičku. Celá tato procedura by měla probíhat v klidu, určitě ne ve stresu. Pejskovi pomůžete, pokud mu během kartáčování budete podávat drobné pamlsky a hodně ho průběžně chválit. V žádném případě nesmíte tolerovat jakékoli pokusy o kousání. To si pes prostě nesmí dovolit a vy mu to musíte dát důrazně najevo hned od začátku. Pokud štěněti povolíte roztomilé okusování, jako dospělý pes se to bude jen těžko odnaučovat.Po ukončení „zkrášlovací kúry“ můžete svému psímu kamarádovi dát nějaký oblíbený pamlsek. Příště to pak bude lépe snášet.


CHŮZE NA VODÍTKU

Další věc, která je pro život se psem velmi užitečná, je chůze na vodítku. Nejprve si pes musí zvyknout na obojek. Nejlepší jsou lehké nylonové obojky, které pejska nějak neobtěžují. Obojek nasadíme nejprve jen na pár minut a postupně dobu prodlužujeme. Některým pejskům nošení obojku od začátku nedělá žádné problémy. Pokud psovi obojek vadí, tak si s ním ve chvíli, kdy mu obojek nasadíte, hrajte, ať ani nemá čas si ho všímat.

S vlastní chůzí na vodítku se pojí dva problémy. Ten nejčastější je, že pejsek „táhne“. Toto chování se řeší tak, že při tahání se prostě zastavíte, aby pejsek pochopil, že svým chováním ničeho nedosáhne. Rozejděte se až tehdy, pokud tlak vodítka povolí. Dalším způsobem je jedno nebo dvě krátká škubnutí za vodítko ve chvíli, kdy pes tahá. Nemělo by jít ale o stálé škubání a tahání vodítka směrem k vám. Pejsek by se před bolestí snažil utéct a problém by se jen prohloubil. Kromě toho by mohl mít problémy s dýcháním, které by dlouhodobý tlak na krk mohl způsobit.

Druhým, méně častým problémem, je to, že pes se při připnutí vodítka prostě zastaví a odmítá jít dál. Nic nedosáhnete tím, že psa za obojek začnete za sebou tahat. Správnou cestou je pejska lákat na hračku nebo pamlsek a chválit za každý krok.


KDYŽ SE PEJSEK PERE

I když jsou cotonci v podstatě nekonfliktní a přátelští, stále zůstávají psy. To znamená, že se vyskytnou situace, kdy se váš pejsek může s jinými psy poprat. Může se stát, že se psy poperou o fenu, nebo že jsou až moc fixovaní na svou paničku nebo pána a přehnaně je brání před okolím. Fenka může být zase náladová během březosti. Proto není od věci vědět, jak takovou rvačku ukončit. Psy byste od sebe měli odtrnout tak, že je chytíte za kůži za krkem nebo na hřbetě, popřípadě za ocas. Nikdy nedávejte ruce mezi ně. Nic byste nevyřešili a ještě byste riskovali pokousání v zápalu psího boje.

Někteří psi mohou být více rvaví z důvodu špatné socializace. S takovými nejprve musíte chodit dál od ostatních psů a přibližovat se teprve tehdy, když se uklidní. Nejprve se přibližujeme ke známým klidným psům, aby si pejsek postupně zvykal.


INSTITUCE, KDE VÁM POMOHOU

Cotonci obecně jsou lehce cvičitelní a s trochou šikovnosti je zvládne i úplný začátečník. Nikdy ale není od věci zajít na kvalitní cvičiště, kde vám zkušení odborníci pomohou a poradí jak s výchovou a výcvikem začít. Pejsek se tam také může vylítat s ostatním psi. Výborné jsou také takzvané školky pro štěňata, kde vám hravou formou pomohou se správnou socializací.

Kde takové místo najít? Můžete se zeptat pejskařů z vašeho okolí nebo zabrousit na internetu. Dobrý instruktor by vám měl ochotně zodpovědět všechny dotazy.


DOPORUČENÁ LITERATURA

Knížek o výchově psů už bylo sepsáno mnoho. Já osobně považuji za velmi dobrou knihu Školka pro štěňata od autorky Celina del Amo (nedávno jsem ji v Levných knihách viděla pod názvem Jak zvládnout štěňátko). Dále bych vám doporučila další výbornou knížku zabývající se komunikací se psem, která je při výchově nezbytná: Konejšivé signály od Turid Rugaas.



Přeji vám mnoho štěstí při výchově vašeho bavlníčka. Budete-li mít jakékoli další dotazy k tomuto tématu, ráda vám odpovím na diskusním fóru. Tam také uvítám všechny vaše osobní zkušenosti.

Tereza Zůnová
Chovatelská stanice Laetitia Bohemica
http://www.laetitiabohemica.cz/



© Cotonland | Rady, tipy, informace | 01.10.2010

© 2008 - 2017 Cotonland | info@cotonland.cz